Nemoci včel se dělí na dvě hlavní skupiny: neinfekční a nakažlivé. Mezi nepřenosné nemoci patří ty, které se nepřenášejí z nemocných rodin do zdravých. Vznikají z porušení podmínek krmení (nedostatek potravy, její toxicita), chovu a chovu včel. Nejčastěji vznikají neinfekční onemocnění včel v důsledku nedostatku neškodné potravy ve včelstvech. Zejména když rodiny nemají dostatek medu, dochází k hladovění. Sběr medovicového medu, ale i nektaru a pylu z jedovatých rostlin nebo rostlin ošetřených toxickými látkami způsobuje otravu včel (toxikózu). Nedodržení podmínek chovu rodin vede také k nemocem: například špatná izolace hnízd v chladném počasí způsobuje vymrzání plodu. Stabilita těla včel ve všech fázích jejich vývoje je také snížena v důsledku blízce příbuzného šlechtění; Z tohoto důvodu mohou vajíčka, larvy, kukly a někdy i mladé včely, které se právě vynořily z buněk, zemřít. Nenakažlivá onemocnění způsobená nepříznivými podmínkami krmení, chovu a chovu včel snižují jejich odolnost vůči infekčním chorobám.
Nakažlivé nemoci jsou ty, které se šíří z nemocných rodin do zdravých, z včelínů náchylných k nemocem do prosperujících. Nakažlivá nemoc se přenáší z nemocné rodiny na zdravou přenosem patogenu. Každá nemoc je způsobena vlastním specifickým patogenem. Americké moruší je tedy způsobeno larvou bacila, evropské moruší je způsobeno Streptococcus pluton, nosematózu způsobuje parazit Nosema atd. Většina nemocí má obecně přijímaný název, tvořený dvěma latinskými slovy: z názvu příčina onemocnění (pro infekční onemocnění – jeho původce) a koncovka „oz“ (někdy „ez“, „az“, což znamená nemoc). Například acarapidóza znamená, že onemocnění je způsobeno roztočem acarapis, nosematóza – nosema, amébóza – améba atd.
Původci infekčních onemocnění. Jedná se o nejmenší živé tvory, obvykle neviditelné pouhým okem. Většinu z nich lze vidět pouze mikroskopem, který zvětší 200 až 3000krát nebo více. Odkazují na rostlinné nebo živočišné bytosti. Kvůli jejich malé velikosti se nazývají mikroorganismy.
Rostlinné mikroorganismy mají jednodušší stavbu, jsou méně náročné na živiny a velmi rychle se množí. Nemoci, které způsobují, se rychle rozvíjejí a způsobují velké škody ve včelařství během krátké doby. Nemoci způsobené rostlinnými organismy se nazývají infekční.
Živočišné mikroorganismy mají složitější stavbu a vývoj; jsou mnohem náročnější na živiny, množí se pomaleji a ovlivňují pouze některé orgány a tkáně včely nebo larev. Nosema tedy postihuje především střední střevo včely, améba postihuje malpighické cévy, acarapis postihuje průdušnici a bázi křídel atd. Nemoci, které způsobují, jsou pomalé a nazývají se invazivní.
Rostlinné a živočišné organismy, které mají schopnost žít v tkáních jiných živých látek, v tomto případě včel, se nazývají paraziti. Včelstva slouží jako trvalé stanoviště pro včelí patogeny. Takové patogeny, žijící a rychle se množící v těle larev nebo včel, způsobují onemocnění, které obvykle končí jejich smrtí. Proto se paraziti také nazývají patogenní nebo v překladu do ruštiny patogenní.
Původci infekčních onemocnění. Mezi rostlinné mikroorganismy, které způsobují infekční onemocnění včel, patří ultraviry, bakterie a plísně. Ultraviry jsou velmi malé; pronikají přes jemně porézní filtry. Kvůli jejich schopnosti proniknout takovými filtry se jim také říká filtrovatelné viry. Jsou tak malé, že při pohledu přes běžný mikroskop nejsou vidět. Dlouho se o jejich existenci pouze tušily. Teprve s vynálezem elektronového mikroskopu, který poskytuje zvětšení 100-500 tisíckrát, se ultraviry staly zcela rozlišitelnými. U včel způsobují ultraviry plod váčku a paralýzu včel.
Bakterie mají tělo skládající se z jedné buňky. Rozmnožují se dělením. Bakterie jsou větší než ultraviry. Měří se v mikronech (μ). Jeden mikron se rovná jedné tisícině milimetru. Velikosti většiny mikrobů jsou od 1 do 2,5 mikronu na délku a od 0,3 do 1,0 mikronu na šířku. Lze je vidět pouze při nejvyšších zvětšeních běžného mikroskopu. Mají podobu tyčinek, kuliček – koků, spirál nebo vývrtek (spirochéty a spirilla) a virgulí (vibria). Za nepříznivých podmínek (např. když uschne mrtvola včelí larvy) tvoří některé bakterie spory. Bakterie tvořící spory se nazývají bacily, například Bacillus larve, původce moru včelího plodu. Bakterie netvořící spory se nazývají bakterie, například bakterie apisepticus – původce septikémie. Mnoho bakterií a bacilů je pohyblivých. Pohybují se pomocí bičíků. Pro včely jsou patogeny: Streptococcus pluton – původce evropského moru plodu, Bacillus larve – původce moru včelího plodu amerického
Plísně jsou jednobuněční nebo mnohobuněční živí tvorové, kteří se vyvíjejí ve vlhkých živinách a sestávají z větvících se houbových vláken (mycelium) a vzhůru rostoucích plodnic. Plísně se odlišují svými plodnicemi (obr. 97). Plíseň s kyjovitým orgánem se nazývá aspergillus (původce onemocnění aspergilóza) a s kulovitým orgánem – ascophera (původce askosferózy). Některé houby nevytvářejí plodnice. Patří mezi ně houba aureobasidium, která způsobuje onemocnění dělohy – melanózu. Vlhká a vlhká místa podporují rozvoj plísní. Plísně se často vyvíjejí na plástech a voskových surovinách. Zároveň rychle ničí vosk.
Patogeny invazivních onemocnění. Způsobují je jednobuněčné a mnohobuněčné organismy živočišného původu. Z jednobuněčných organismů jsou pro včely patogenní nosema a améba. Rozměry nosemy jsou 3×6 mikronů a améby jsou 5-7 mikronů, to znamená, že jsou 2-10x větší než bakterie a jsou viditelné při středním zvětšení mikroskopu. Než opustí tělo včely, tito parazité se pokryjí membránami a vytvoří se: nosema – stadium spór, améba – stadium cysty. Díky skořápkám se dají dlouho uchovat ve včelím trusu, na plástech, stěnách úlu apod. Když se s potravou dostanou do včelího útrob, paraziti vylezou ze skořápky a proniknou: nosema – do středního střeva a améba – do malpighických cév. Parazitují na živém těle včely, rychle rostou, množí se a postupně způsobují smrt včely.
Obr. 1. Larva Bacillus a jeho bičíky, se kterými se přichytí
Obr.2. Původci houbových onemocnění: 1 – aspergillus; 2 – askosféra
Z mnohobuněčných živočichů jsou pro včely patogenní někteří roztoči a hmyz. Klíšťata v dospělosti mají čtyři páry končetin a oválné tělo skládající se z hlavy, hrudníku a břicha těsně přiléhající k sobě. Některé druhy roztočů se často vyskytují v hnízdě včelstva. Jsou viditelné pouhým okem a živí se včelím chlebem a mrtvolami včel. Méně rozšířený je extrémně nebezpečný patogenní roztoč acarapis, který není viditelný pouhým okem, a roztoč varroa, který je okem dobře viditelný. Clash, acarapis, žije pouze v průdušnici a na bázi křídel živé včely, živí se jejími šťávami a způsobuje těžkou, těžko léčitelnou nemoc – acarapidózu. Včelstva napadená acarapidózou slábnou a často hynou. Neméně závažné onemocnění a úhyn včel způsobuje roztoč varroa.
Z hmyzu, který nejčastěji parazituje na královně a včelách, braula, larvy muchovníku cenotainie a chrobák tričkový.
Šíření nakažlivých nemocí. Infekční nemoci se přenášejí z nemocných rodin do zdravých přenosem jejich patogenů prostřednictvím potravy, vody, vybavení, oblečení a rukou včelaře, zlodějských včel, toulavých včel, parazitů a predátorů. Většina
Často se patogeny dostanou do těla včely nebo larev zdravého včelstva s potravou. Takto pronikají patogeny nosematózy, amébózy, amerického a evropského moru plodu a vakového plodu. Další patogeny se dostávají do těla živé včely přes spirakuly do průdušnice (původce acarapidózy), přes kožní tkáně (Cenotainia larvae) a vyvíjejí se přímo na skořápce (Aspergillus, ascosphere, braula, varroa).
Obr.3. Jednobuněčné patogeny invazivních onemocnění:
1- nosema; 2 – Nosema spor; 3 – améba; 4 – cysta améby.
Obr.4. Mnohobuněčné patogeny invazivních onemocnění včel:
1 – roztoč Acarapis; 2 – rváčský hmyz; 3 – roztoč varroa – původce varroatózy (samice).
Po proniknutí do zdravé včely nebo larvy se patogeny rychle množí. Masové rozmnožování je typické zejména pro bakteriální onemocnění. Z nemocné (často mrtvé) včely nebo larev se patogeny uvolňují výkaly (nosema, améba), průdušnicí (acarapis), z povrchu těla (braula, varroa, aspergillus, ascosphere). Při velké akumulaci patogenů v nemocném včelstvu může snadno dojít k hromadnému onemocnění včel a larev ve včelstvech zdravých.
Včely nebo larvy neonemocní hned. Mezi průnikem patogenu do organismu a objevením se prvních příznaků onemocnění vždy uplyne tzv. inkubační neboli latentní období onemocnění. U různých onemocnění trvá inkubační doba různě dlouhou dobu. Takže u morušky trvá inkubační doba 1-2 dny a u nosematózy – 1-2 týdny. Během inkubační doby se patogen množí a uvolňuje toxické látky. Ochranné síly těla včely nebo larev jsou potlačeny.
Ne ve všech případech končí nemoc včely nebo larvy jejich smrtí. Často patogeny, které pronikly do těla včely nebo larvy, nejsou schopny potlačit obranyschopnost těla. Stav odolnosti nebo imunity organismu? včely nebo larvy na patogen, který do něj pronikl, nebo škodlivé produkty jeho životně důležité činnosti se nazývá imunita. Včely a larvy jsou nejodolnější za příznivých podmínek pro chov a krmení včelstev. Špatné podmínky přispívají ke vzniku a rozvoji nenakažlivých a nakažlivých chorob včel a larev.
Katalog
Главное меню
- malování a včelaření
- články o včelařství
v současnosti málo studováno. Dospělé včely trpí ch. arr. z nosematóza. Nemoc je nakažlivá a je způsobena přítomností speciálního mikroskopického parazita ve střevním kanálku včel. U nemocných včel bývá břicho oteklé, výsev tekutý a včely trpí průjmem. V zimě se nemoc rozvíjí silněji než v létě. Kontrolní opatření: přemístění nemocných včel do zdravých plástů v novém úlu, krmení včel medem s kyselinou mravenčí (10% roztok), hygienická péče o zařízení včelína (napáječky, krmítka, rámky). Hlavním onemocněním včelích larev je faul plodu S včelím plodem umírají včelí larvy (červi) různého stáří. Původcem tohoto nakažlivého onemocnění jsou bakterie, které nebyly přesně prozkoumány. Opatření pro boj s hnilobou: ničení ohnisek infekce a přesazování včel do nových úlů. Včely trpí i na roztoče, kteří se na včelách objevují (nemoc se nazývá akaróza), nebo na larvy T-košile parazituje na včelách; Nemocné včely se točí nebo mají křeče. Včely někdy zažívají průjem kvůli jídlu medovicový med.
Zemědělský slovník-příručka. – Moskva – Leningrad: Státní nakladatelství JZD a státní farmářské literatury “Selkhozgiz”. Šéfredaktor: A. I. Gaister. 1934.
- NEMOCI ZVÍŘAT
- ONEMOCNĚNÍ ROSTLIN
Podívejte se, co je „NEMOC VČELÍ“ v jiných slovnících:
- včelí paralýza — Infekční onemocnění včel, vyskytující se v akutní nebo chronické formě, způsobené RNA virem. [GOST R 52001 2002] Témata: včelařství Obecné pojmy pro nemoci včel . Technický průvodce překladatele
- včelí nemoc — Narušení normální činnosti včelstva vlivem nepříznivých vnějších i vnitřních faktorů způsobující úhyn jednotlivých jedinců, snůšku, oslabení a snížení produktivity nebo úhyn včelstva. [GOST R 52001 2002]… … Technická příručka překladatele
- AKARAPIDÓZA VČEL — (Acarapidosis), akarosa včel, nemoc přenášená klíšťaty, invazivní nemoc včel způsobená roztočem Acarapis Woodi. Distribuováno v evropských zemích, v SSSR – v evropské části. Rozměry samice klíštěte jsou 160-190×80-110 mikronů, samec. . Veterinární encyklopedický slovník
- Egyptoviróza — Infekční onemocnění včel, které postihuje kukly a včely, způsobené RNA virem. [GOST R 52001 2002] Témata: včelařství Obecné pojmy pro nemoci včel . Technický průvodce překladatele
- rozptyl včelstva — Nenakažlivá nemoc včel způsobená přítomností uhynulé včelí královny nebo trsátek ve včelstvu. [GOST R 52001 2002] Témata: včelařství Obecné pojmy pro nemoci včel . Technický průvodce překladatele
- GULYUKIN MICHAIL IVANOVIČ – Rod. 04.11.1944 v obci. Gremjačevo, okres Peremyšl, oblast Kaluga. Vystudoval Moskevskou veterinární akademii pojmenovanou po K.I. Skrjabin (1970). Doktor veterinárních věd (1993), profesor (2000), akademik Ruské akademie zemědělských věd (2007), akademik Ruské akademie věd (2013). Významný vědec v . Životopisná encyklopedie Ruské akademie zemědělských věd, VASKhNIL
- Aspergilóza – infekční onemocnění lidí, ptáků a méně často jiných zvířat. Původcem onemocnění jsou patogenní mikroskopické houby z rodu Aspergillus (Aspergillus Mich.). Hlavním rezervoárem houby jsou nemocná zvířata. Lidská kůže je zasažena. . Velká sovětská encyklopedie
- nosematóza – včely, invazivní onemocnění včelstev způsobené jednobuněčnými parazity rodu Nosema. Postiženy jsou především epiteliální buňky středního střeva a Malpighiových cév. Zdrojem patogenu jsou nemocné včely. Spóry Nosema se přenášejí . Velká sovětská encyklopedie
- Svrab obilí — Kousnutí klíštětem Pyemotes herfsi . Wikipedie
- Braulez – vši včelí, invazivní onemocnění včel způsobené bezkřídlou parazitickou mouchou Braula (viz Veš včelí). Zdrojem nákazy jsou nemocné včely a plástve infikované rvačkami. Rvačka, lpění na ústech včely a její dráždění. . Velká sovětská encyklopedie
