Jak správně vychovávat dítě, když neposlouchá?

Dítě neposlouchá: co dělat? Rada dětského psychologa

• Zabraňte budoucímu špatnému chování;
• Korekce chování dítěte;
• Zachování rodičovské autority.

Rodiče však zpravidla nemají vždy možnost soustředit se na tyto úkoly, když mluví se svými dětmi. Nejčastěji rodiče na dítě prostě zvýší hlas nebo mu něco zakážou, než aby vysvětlili, co bylo v dané situaci správné, a jako příklad uvádějí důvody, které jsou pro něj rozumné a pochopitelné. Dospělí nemají vždy sílu a čas sdělit svému dítěti podstatu jeho trestu ve správné podobě.

K jakým metodám rodiče při trestání svých dětí nejčastěji sahají?

• zákaz telefonů, bonbónů a her;
• úplné ignorování dítěte;
• Fyzické tresty;
• výkřiky a skandály.

Je důležité pochopit, že takové metody dítě urážejí a nijak ho nemotivují ke změně vzorce chování po trestu.

Kvalifikovaní dětští psychologové tvrdí, že osobnost dítěte se začíná formovat ve věku 2 let. Ve věku 3 let má dítě již své vlastní „já“ a rozvíjí je učením se ze svého prostředí. V tomto období miminko začíná projevovat své emoce, a to jak pozitivní (ve formě radosti, smíchu a něhy), tak negativní (ve formě agrese, slz a protestů). Je důležité, aby rodiče nevynechali tuto fázi a zaměřili veškerou svou pozornost na dítě, jinak nebude snadné toto opomenutí později napravit. Je nutné děti pilně pozorovat, kompetentně je poučovat a pobízet, být nablízku a v žádném případě nezvyšovat hlas.

Většina maminek a tatínků se diví, proč se děti mohou bouřit a neposlouchat. Abyste to pochopili, musíte pochopit, z koho si vaše dítě bere příklad. Možná nevědomě kopíruje chování svých rodičů nebo příbuzných. Chcete-li to provést, musíte zjistit, ve kterých situacích se dítě nechovalo nejlépe, a poté je analyzovat.

Pokud se miminko i nadále chová úplně stejně a v jeho chování nejsou žádné známky změn, pak můžeme dojít k závěru, že rodina nedodržuje pedagogické zásady. Co to znamená? Rodiče mohou například porušit posloupnost zakazujících a povolujících akcí.

Výchovné metody otce a matky se zásadně liší. Jeden rodič jim například dovolí hrát si s hračkami celý večer, zatímco druhý pošle dítě do postele. Ukazuje se, že dítě prožívá vnitřní disonanci, protože se dostává do situace, ve které neexistují jasná pravidla a pochopení toho, komu je třeba naslouchat.

Důvody, proč dítě ve věku 1 roku neposlouchá

Roční dítě neposlouchá a má to svůj důvod. Dítě má konflikt schopností a potřeb. Existuje částečná touha dělat všechno sama, bez pomoci rodičů, ale ne vždy to vyjde. Snaží se mluvit nebo dosáhnout na určité předměty, začne sám chodit nebo jíst. Když to nevyjde, dítě promítne logickou reakci – vztek a následně neposlušnost.

Důvody mohou být různé, např.

• Aktivní fyzická aktivita. Jako miminko dokázal celý den ležet ve své postýlce, občas se převrátit nebo cestovat v matčině náručí. Nyní musí namáhat vlastní svaly, aby se plazil, snažil se chodit a vykonávat jiné činnosti.
• Budování sociálních vazeb. Pokud bylo dítě do jednoho roku stále nablízku své matce, nyní musí udělat první kroky k socializaci a komunikaci.
• Změna jídelníčku. V jídelníčku dítěte se objevily nové produkty nebo bylo kojení zastaveno.
• Mnoho nových informací. Dítě v tomto věku se neustále něco učí a pro něj to není zdaleka snadné, protože objem neznámých informací je příliš velký.

Charakteristické známky tvrdohlavosti po 1 roce:

• stížnosti;
• Agrese;
• Konfliktní chování;
• Tvrdohlavost;
• Neposlušnost;
• Citlivost na komentáře;
• Náladovost.

Psychologové radí rodičům:

• Umožněte svému dítěti provádět jednoduché úkoly, aby si mohlo uvědomit a pocítit svou nezávislost;
• Držte se své obvyklé denní rutiny;
• Proberte s rodinou výchovné metody, aby nedocházelo k rozporuplnému chování blízkých osob k dítěti, kdy někdo zakazuje a někdo povoluje;
• Poskytovat podporu;
• Dělejte s dětmi spoustu aktivit, ukažte jim, jak používat různé předměty a vše vysvětlete.
• Vytvořte pro něj samostatný osobní prostor;
• Definujte jasný systém pravidel a zákazů;
• Dejte svému dítěti čas, když to potřebuje.

Proč dítě ve 2 letech neposlouchá?

Ve věku 2 let děti aktivně ukazují svůj charakter a zřídka souhlasí s ústupky. Jsou odhodlaní dělat jen to, co sami chtějí. Ale v tomto případě to dítě nedělá ze škodlivosti nebo zlých úmyslů, ale z touhy pochopit hranice toho, co je povoleno.

Obvykle dvouleté dítě neposlouchá ve dvou případech:

1. Pokud je násilně nucen udělat něco, co nechce.

2. Pokud má zakázáno dělat, co chce.

V takovém období rozvoje osobnosti dítěte se od dospělých bude vyžadovat především to, aby byli středně nároční jak na chování dítěte, tak na jeho jednání. V žádném případě byste mu neměli příliš ustupovat, ale je také krajně nežádoucí dávat nepřiměřeně přísné limity. V obou případech můžete ze strany malého kašparu dvou let vyvolat ještě větší neposlušnost.

Důvody, proč dítě ve 3-4 letech neposlouchá

Ve 3-4 letech děti začínají novou etapu vývoje, ale ještě si neuvědomují důležitost sociálních a rodinných postojů. 3leté dítě neposlouchá, nejspíš kvůli jeho přílišné emocionalitě.

Psychologové nazývají hlavní důvody:

· Touha následovat nepříliš dobrý příklad od někoho z vašich příbuzných. Napodobuje chování dospělých, 4leté dítě neposlouchá a nejčastěji kopíruje jejich negativní charakterové vlastnosti.

· Neschopnost vidět rozdíl mezi skutečným a imaginárním světem. Vše, čemu nerozumí, se snaží vysvětlit vlastními vynálezy.

· Nedostatek schopnosti správně formulovat svá přání.

· Nedostatek sociálních dovedností. Děti rozdělují lidi výhradně na „špatné“ a „dobré“.

V takovém období je důležité být dítěti nablízku a snažit se mu zprostředkovat výhradně pozitivní příklad. Doporučuje se společně studovat svět kolem nás, pozorně naslouchat svému dítěti a socializovat ho, vštěpovat mu normy akceptované společností.

Důvody, proč dítě neposlouchá 5-6 let

Děti ve věku 5 let téměř nikdy nevyvolávají záchvaty vzteku bez důvodu. Hlavní věc, kterou musí rodič v takové situaci udělat, je pochopit, proč se vaše dítě takto chovalo, a pokusit se na to přijít. Dítě totiž v 5 letech neposlouchá ne ze zlomyslnosti a důvod se musí zjistit a čím dříve, tím lépe.

Psychologové se zaměřují na 4 běžné důvody tohoto chování:

• Nevěnujete svému dítěti dostatečnou pozornost. Ve věku 5-6 let jsou děti připraveny udělat cokoli, pokud si s nimi budou hrát nebo s nimi mluvit pouze dospělí. Děti se proto snaží vyjadřovat pomocí provokací, protože pokud neposlechne, určitě si ho všimnou.
• Touha prosadit se. Pokud se svým dítětem trávíte hodně času, ale ono stále ignoruje vaše požadavky a zákazy, pak může být důvodem podvědomá touha bránit se kontrole dospělých.

• Dítěti chybí sebevědomí. Pozorováním rodičů nebo příbuzných si miminko rozvíjí svou vlastní osobnost. Proto byste dětem neměli říkat, že nějak nevypadají dobře nebo se dostatečně nesnaží.
• Touha vyvolat na někoho zášť. Pokud vás děti neposlouchají, důvodem může být zášť, kterou dítě vůči někomu chová. Nejčastěji se tak může stát kvůli tomu, že rodič něco slíbil, ale pak to nesplnil.

Důvody, proč dítě neposlouchá ve věku 7-8 let

Pokud byly vaše děti většinu času poslušné a poté přestaly věnovat pozornost vašim požadavkům a chňapaly, měli byste věnovat pozornost několika důvodům:

• Obtížná postava. Je důležité si uvědomit, že osobnost dítěte se začíná formovat v raném věku, takže pokud 7leté dítě neposlouchá, znamená to pouze, že ukazuje svůj charakter. Neposlušnost v tomto případě znamená pouze to, že má takový temperament a je třeba se snažit najít kompromisy.
• Touha dominovat a předvádět se. Děti v tomto věku chodí do školy, mění se obvyklý denní režim, a proto se mění i chování žáka. Možná vás zkouší a ukazuje vám, že i on může být vůdcem. V takové situaci budete muset ukázat, že jste hlavou rodiny, ale bez skandálů a jasně to vysvětlit, aniž byste ztratili teplo ve vztahu.

Co by měli rodiče dělat, když jejich dítě neposlouchá? Rada dětského psychologa

Psychologové doporučují při výchově a budování komunikace s dítětem dodržovat 5 základních pravidel:

1. Musíte vysvětlit všechny své zákazy. Pokud například svému dítěti zakážete sledovat určitý kreslený film, musíte mu přátelsky a srozumitelně sdělit důvod zákazu a nabídnout mu alternativu.

2. Ihned po přestupku je třeba jednat a mluvit. Pokud uplyne dlouhá doba, dítě to s největší pravděpodobností nepochopí nebo si dokonce nepamatuje podrobnosti situace.

3. Měli byste své dítě stejnou měrou nadávat a chválit. Je nutné vychovávat dítě a dodržovat „zlatý průměr“, kdy bude téměř každý komentář chválen.

4. Dospělí musí dodržovat pravidla, která stanovili pro své děti. Například nekřičet na veřejném místě je základním pravidlem nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče.

5. Snažte se být svému dítěti vždy přítelem, aniž byste v jeho očích ztratili autoritu.

Dobrým východiskem z této situace by byla konzultace s dětským psychologem, protože je to odborník, který bude schopen kvalifikovaně vysvětlit všechny podrobnosti a navrhnout směr, kterým se posunout vpřed.

Poslušné dítě s příkladným chováním je snem všech rodičů, ale prakticky neexistují žádné děti, které by vždy bez pochyby poslouchaly dospělé.

Jedna věc je, když si dítě hraje nebo běhá příliš hlučně a neuvědomuje si, že ruší ostatní. Něco jiného je, když zlobivý člověk ignoruje komentáře dospělých, překračující povolený limit.

Nebudeme se zabývat důvody, proč dítě neposlouchá – může jich být mnoho. Podíváme se na typické příklady dětské neposlušnosti a zjistíme, co by měli rodiče v jednotlivých situacích dělat.

Přečtěte si také

Pět typických příkladů neposlušnosti

Vykazování nebezpečného chování. Každý rodič se potýká s tím, že se dítě přes varování snaží přejít silnici, sbírá ostré předměty nebo se dopouští jiného jednání, které ohrožuje jeho zdraví, někdy i život. Takové chování samozřejmě vyvolává u rodičů negativní emoce.

Dítě to nedělá z touhy obtěžovat dospělé. Faktem je, že 3-4leté děti spolu s vysokou aktivitou a žízní po porozumění světu nemají dostatek životních zkušeností, aby si uvědomily plné nebezpečí takového jednání. To znamená, že je zbytečné jim nadávat: děti prostě nepochopí, co přesně udělaly špatně a proč by se například neměly dotýkat horkých nebo ostrých předmětů. Dítě ale vzhledem ke svému věku ještě nerozumí podrobným vysvětlením. Co dělat?

Psychologové doporučují používat nějaké zakazující slovo, na které by dítě mělo reagovat reflexivně a okamžitě zastavit nežádoucí akce. Nenechte se odradit myšlenkou, že v nebezpečných situacích budete muset své dítě ovlivňovat pomocí reflexů. Když je dítě v ohrožení, není čas na vysvětlování: v první řadě je třeba zastavit nebezpečné chování a předejít jeho možným následkům.

Takovou slovní „brzdou“ může být například slovo „nebezpečné“ nebo „stop“. Malé dítě by na to mělo reagovat automaticky a proč je pro něj to či ono jednání nebezpečné, mu mohou rodiče v klidném prostředí podrobně vysvětlit. Miminko pak nejen správně zareaguje na zakazující slovo, ale postupně se naučí i chápat, o jaké konkrétní nebezpečí se jedná.

Zároveň je důležité, aby dospělí ovládali své emoce a nedávali najevo svůj strach, strach nebo obavy. Stává se, že dítě záměrně vyprovokuje dospělé k emocionálnímu výbuchu, takže byste se jeho příkladem neměli řídit. Stačí klidně, ale pevně říci: “Přestaň, je to nebezpečné.”

Protest. Zpravidla se objevuje u dětí ve 3-4 letech. Bez ohledu na to, co dospělí říkají dítěti, ať se ptají na cokoli, ono reaguje na všechny požadavky a požadavky přesně naopak: odmítá se obléknout, umýt si ruce, jíst a jít spát.

Dětské protesty jsou často doprovázeny křikem, slzami a hysterií. Toto chování rodiče dráždí a také začnou křičet. V důsledku toho se situace v rodině stává nervózní a napjatá.

Pokud dítě protestuje proti požadavkům rodičů, analyzujte je. Požadavek a požadavek jsou různé. Pokud chce dítě například do školky nosit červenou košili místo modré, nejde o zásadní otázku: ať si samo rozhodne, co si vezme na sebe. Pro vás je to maličkost, ale pro něj je to příležitost ukázat nezávislost a cítit se jako dospělý. Ale i když je váš požadavek logický a dítě dělá opak, umožněte mu, aby se rozhodlo záměrně špatně (samozřejmě pokud mu to neublíží). Ať osobně vidí, že zvolil špatnou cestu, protože i negativní zkušenost je zkušenost.

Pokud je protest doprovázen křikem a hysterií, rodiče se musí chovat co nejklidněji, aby uhasili negativní emoce dítěte. Obejměte ho, uklidněte ho jemnými slovy, přepněte jeho pozornost na jiný předmět. Děti předškolního věku obvykle přecházejí poměrně rychle.

Někdy ale děti, jak se říká, pracují pro veřejnost: demonstrativně se vztekají v naději, že se jich někdo z přítomných slituje a udělá ústupky. V tomto případě je lepší nechat dítě samotné a starat se o něj z dálky. Když si uvědomí, že neexistují žádní „diváci“, rychle se uklidní.

Špatné chování na veřejných místech. Často na ulici, v obchodě, zábavním komplexu nebo veřejné dopravě můžete pozorovat následující obrázek: předškolák běží, křičí, tlačí, ruší ostatní. Ti zase dávají najevo nespokojenost a rodiče se za své neposedné dítě musí červenat.

V tomto případě jsou všechny stížnosti na rodiče, kteří nenaučili dítě pravidlům chování. Ale ve chvíli, kdy běží, křičí, tlačí, je pozdě o tom mluvit. Nechtěné akce můžete zastavit následovně. Zastavte ho a klidně řekněte: “Jsi tak velký, ale chováš se jako malý.” Děti bez ohledu na věk se opravdu chtějí co nejdříve stát dospělými, takže je to pro ně pádný argument. A pak, když se dítě uklidní, vysvětlete mu, proč svým jednáním ruší lidi poblíž.

Hlasitá konverzace v kině například ruší ostatní diváky při sledování filmu a pobíhání se zmrzlinou v rukou může potřísnit oblečení lidí kolem vás.

Taková vysvětlení, i když se několikrát opakují, postupně naučí dítě správnému chování na veřejných místech.

Špatnému chování je ale snazší předejít. Proto si před cestou MHD, návštěvou divadla (kina), muzea nebo výstavy promluvte s dítětem o tom, jak se má chovat. Vezměte jeho čestné slovo, že bude dodržovat obecně uznávaná pravidla chování na veřejných místech.

Ignorování rodičů. Dítě ignoruje jakýkoli požadavek nebo poznámku dospělých.

Ignorování požadavků rodičů může nastat ze dvou důvodů: buď je dítě tak zaneprázdněné svými myšlenkami nebo hrou, že prostě neslyší, co se mu říká, nebo tímto způsobem projevuje protest.

V prvním případě stačí dítěti zavolat jménem, ​​abyste upoutali jeho pozornost, a svůj požadavek zopakovat.

V druhém případě psychologové radí obrátit se na syna či dceru s otázkou, na kterou vám určitě odpoví. Zahájením dialogu můžete dosáhnout dočasného usmíření.

V každém případě se vyplatí zeptat se dítěte na důvody jeho zanedbávání. K tomu pomohou rozhovory: mluvte o tom, co dítě zajímá, a zjistěte, co ho trápí, proč se tak chová se svými nejbližšími.

Požadavek na okamžité uspokojení požadavkudoprovázené hysterií. Typicky je tento typ neposlušnosti typický pro děti, které chtějí koupit svou oblíbenou hračku nebo pamlsek. Toto chování s věkem mizí.

Rozmary a záchvaty vzteku dítěte dožadujícího se okamžitého nákupu té či oné věci lze snadno zastavit tím, že se nechá rozptýlit jinou akcí. Například opusťte obchod a upoutejte jeho pozornost na okolní předměty: jasný plakát, ptáci na stromě nebo neobvyklé auto na silnici. Pamatujme na to, že miminka rychle přeorientují svou pozornost na jiné předměty a zapomenou na své nedávné kategorické požadavky.

Ale se staršími dětmi je potřeba se domluvit. Zeptejte se svého dítěte, proč tuto věc potřebuje, a pokud jsou jeho argumenty přesvědčivé, slibte mu, že ji koupíte jako dárek k svátku nebo narozeninám. Ale v tomto případě dodržte svůj slib, abyste neztratili důvěru svých dětí.

A samozřejmě ve všech výše uvedených případech by rodiče měli jít svému dítěti osobním příkladem. Je zbytečné vysvětlovat dítěti, jak se chovat na veřejném místě, když matka tlačí cestující při cestě k východu z autobusu, způsobí skandál v obchodě nebo telefonuje v kině.

Obecně platí, že pro minimalizaci momentů neposlušnosti je nutné s dítětem navázat vřelý vztah, založený na důvěře a vzájemném porozumění.

I když se vám zdá, že problémy dětí vůbec nejsou problémy, zkuste se ponořit do toho, co vaše dítě trápí. To, co se vám zdá bezvýznamné nebo vtipné, je pro něj vážné a důležité. Často nejsou důvody dětské neposlušnosti chvilkový rozmar, ale důsledek nedostatečné pozornosti dospělých. To znamená, že čím více pozornosti budete komunikaci s dítětem věnovat, tím méně důvodů bude mít k hysterii, protestům a špatnému chování.

Světlana Žárková

Nechcete svému miminku kupovat drobnosti. Nebo se před ním naopak cítíte provinile, že jste připraveni koupit v obchodě zcela nepotřebnou věc. Ověřte si, jak snadné je vyrazit s dítětem na nákupy do testu na portálu Jsem rodič.