Na stavebních fórech se poměrně často objevují příběhy o tom, že se v šikmé střeše nebo v podkroví nově postaveného domu tvoří a hromadí velké množství kondenzátu.
Během diskuse je předloženo mnoho verzí o důvodech, které by mohly vést k takové situaci. Mezi nimi existuje předpoklad, že kondenzace ve struktuře vznikla kvůli skutečnosti, že hydro-větruvzdorná membrána „nefunguje“ – neumožňuje průchod páry. Ale je to tak? Abyste to pochopili, musíte si nejprve zapamatovat.
JAK FUNGUJE VĚTRANÁ KONSTRUKCE S VLÁKNOU IZOLACÍ?
Jakýkoli plášť budovy (včetně střechy/podkroví) je náchylný na vlhkost, a to jak zvenku, tak zevnitř. Vlhčení konstrukce může vést ke snížení nejen tepelně izolačních vlastností izolace, ale také ke snížení její životnosti v důsledku destrukce dřevěných prvků v důsledku působení plísní a plísní.
Vnitřním zdrojem zvlhčování je vodní pára. V podmínkách, kdy je teplota vzduchu uvnitř domu vyšší než venku, má vodní pára z místnosti tendenci unikat přes uzavírající konstrukce, z oblasti s vysokým parciálním tlakem do oblasti s tlakem nižším. Pro ochranu izolace a vnitřních konstrukčních prvků před vodní párou je zevnitř místnosti vytvořena parotěsná vrstva.
Parotěsná vrstva bude účinně plnit všechny své funkce pouze v případě, že bude utěsněna. Ale v praxi je obtížné toho dosáhnout. I za přítomnosti parotěsné vrstvy tedy může určité množství vodní páry stále pronikat do konstrukcí drobným poškozením parotěsných plechů. Je třeba také vzít v úvahu, že konstrukce obvykle obsahují zbytkovou vlhkost, která byla ve stavebních materiálech v době montáže.
Proto je na vnější straně izolace (ze strany ulice) instalována hydro-větruvzdorná, paropropustná membrána, která plní nejen funkci hydroizolace, chrání izolaci a vnitřní konstrukční prvky před kondenzací pod střechou a zachycenými srážkami. pod vnější krytinu (střecha/vnější plášť), ale zároveň umožňuje únik vodních par z izolace do větrané mezery (v případě podlahy podkroví do větraného prostoru studené půdy), čímž se snižuje riziko vlhkosti akumulace ve strukturách.
Izolace a vnitřní konstrukční prvky jsou tedy chráněny před vlhkostí zevnitř místnosti parotěsnou vrstvou a na straně ulice slouží jako dodatečná ochrana hydro-větruvzdorná, paropropustná membrána. A to malé množství vodní páry, která ještě může proniknout do konstrukce z obytného prostoru, stejně jako zbytková vlhkost, která se tam již nachází, může být z konstrukce odstraněna ve formě páry, procházející přes paropropustnou membránu do provětrávané mezery (v případě podkrovního patra – do větraného prostoru studeného podkroví), a odtud je odváděna do vnějšího prostředí (venku) větráním.
Pokud se v konstrukci vytvořila kondenzace, znamená to, že konstrukce nefunguje podle očekávání a v určitém okamžiku nastala tato situace: v izolaci a vnitřních prvcích byla nadměrná vlhkost a nebyly podmínky pro její odstranění.
NADMĚRNÁ VLHKOST VE STAVBĚ SE MŮŽE PROJEVIT V NÁSLEDKU…
- neustálý přísun vlhkosti z obytného prostoru přes neutěsněné (nebo vůbec nelepené) přesahy a/nebo napojení, jakož i poškození parotěsných panelů. V tomto případě by mokré dokončovací práce mohly situaci značně zhoršit;
- použití pro stavbu nevysušeného dřeva (1 m³ takového dřeva obsahuje až 60 litrů vody);
- zvlhčení izolačních a konstrukčních prvků srážkami během procesu instalace.
PROČ KONSTRUKCE NEDOKÁŽE ODSTRAŇOVAT VLHKOST?
Množství vlhkosti, které je odstraněno z izolace a vnitřních konstrukčních prvků za jednotku času NENÍ konstantní hodnotou a pro stejnou konstrukci se může lišit v závislosti na řadě faktorů. To přímo souvisí s procesem odpařování vody, protože vlhkost je z konstrukce odváděna ve formě páry.
Rychlost odpařování není vždy stejná a závisí na:
- teplota – čím vyšší je teplota, tím vyšší je rychlost odpařování;
- vlhkost vzduchu (hustota vodní páry) — čím nižší je vlhkost vzduchu (hustota vodní páry) nad odpařovacím povrchem, tím vyšší je rychlost odpařování;
- rychlost větru – čím vyšší je rychlost větru, tím vyšší je rychlost odpařování.
Čím vyšší je rychlost a teplota větru a čím nižší je vlhkost vzduchu (hustota vodní páry), tím intenzivnější bude proces odpařování a tím větší množství vlhkosti bude z konstrukce odstraněno za jednotku času.
Pokud se při návrhu nepodaří odstranit vlhkost z izolace a vnitřních prvků, pak je s největší pravděpodobností DŮVODEM NEDOSTATEK PŘÍZNIVÝCH PODMÍNEK PRO ODPAŘOVÁNÍ, a to:
– nízká venkovní teplota
Během chladného období se proces odpařování nezastaví, ale jeho rychlost je výrazně snížena ve srovnání s teplým obdobím, a proto dochází k odstraňování vlhkosti z konstrukce pomaleji.
– chybějící nebo neúčinné větrání podstřešního prostoru
Jak jsme si již řekli, vlhkost je z konstrukce odváděna ve formě páry, která prochází paropropustnou membránou do větrané mezery (v případě podkrovní podlahy do větraného prostoru studeného podkroví).
V případě účinného větrání podstřešního prostoru ve větrané mezeře / větraném prostoru studeného podkroví neustále cirkulují proudy venkovního vzduchu, které s sebou do vnějšího prostředí odnášejí vodní páru, která unikla z tl. struktura, čímž se uvolní prostor pro další části páry. To znamená, že cirkulující vzduchové hmoty snižují vlhkost (hustotu vodní páry) ve větrané mezeře / větraném prostoru studeného podkroví a čím vyšší je rychlost vzduchu (rychlost větru), tím intenzivnější je odvod vlhkosti z konstrukce.
V případě neúčinného nebo nefunkčního odvětrání podstřešního prostoru se vodní pára procházející paropropustnou membránou soustředí ve vzduchové mezeře / prostoru studeného podkroví, kde v určitém okamžiku vzroste jejich hustota natolik, že proces odpařování bude značně zpomalen a možná dokonce zcela zastaven. V souladu s tím bude mít množství vlhkosti odstraněné ze struktury tendenci k nule.
Provedení šikmé střechy s nefunkčním odvětráním podstřešního prostoru lze přirovnat k lahvi vody s uzávěrem. Voda v takové láhvi nebude ubývat. Pokud se víko sejme (je zajištěno větrání), aktivuje se proces odpařování, vodní pára se začne rozptylovat v prostoru a množství vody v láhvi se bude postupně snižovat.
VĚTRÁNÍ POD STŘEŠNÍHO PROSTORU…
má velký význam pro normální provoz a v důsledku toho i životnost střešní konstrukce. Větrací systém se počítá a navrhuje individuálně pro každý konkrétní případ, existují však obecné zásady pro návrh podstřešního větrání.
Aby bylo zajištěno větrání prostoru pod střechou, musí být zajištěno následující:
1. odvětrávaná mezera mezi vnější stranou hydro-větruvzdorné membrány a opláštěním / pevnou podlahou. Výška provětrávané mezery závisí na délce a úhlu sklonu sklonu střechy a je stanovena v souladu s SP 17.13330.2017 „Střechy“;
2. Vstupní otvory ve spodní části střechy (u okapu) a výstupní otvory v horní části střechy (u hřebenů/hřebenů) pro cirkulaci vzduchu. Minimální plochy vstupních a výstupních otvorů větrané mezery jsou rovněž uvedeny v SP 17.13330.2017 „Střechy“;
3. volný průchod vzduchu ve větrané mezeře zespodu nahoru na střechu (od okapu k hřebenům/hřebenům);
4. odvětrání studené atiky otvory ve střeše (hřebeny, okapy, vikýře, výfukové potrubí atd.), jejichž celková plocha je brána minimálně 1/300 vodorovného průmětu střechy.
Větrací systém musí být navržen tak, aby nedocházelo ke stagnaci vzduchu v podstřešním prostoru.
Organizace ventilace podstřešního prostoru je složitý úkol. K jeho řešení je důležité přistupovat zodpovědně a dodržovat všechny zásady podstřešního větrání, abychom se dostali ke skutečně efektivnímu systému, který bude plnit všechny své funkce.
Nyní tedy víte, že ke kondenzaci v konstrukci může dojít, pokud je v izolaci a vnitřních prvcích přebytečná vlhkost, která vzniká z řady důvodů a zároveň nejsou podmínky pro její odpařování a odvod (nízká teplota venkovního vzduchu a/nebo chybějící nebo neefektivně fungující větrání podstřešního prostoru).
OVLIVŇUJE PROPUSTNOST VZDUCHU HYDRO-VĚTROLNÉ MEMBRÁNU TVORBU KONDENZÁTU VE STRUKTUŘE?
Pojďme zjistit, jak probíhá proces kondenzace ve struktuře.
Kondenzace vzniká z vlhkosti ve vzduchu v parním stavu za určitých podmínek (teplota a vlhkost). Teplota, při které dochází ke kondenzaci, se nazývá „teplota rosného bodu“. Čím vyšší je vlhkost vzduchu, tím menší rozdíl teplot způsobí tvorbu kondenzátu.
Problémy s tvorbou kondenzace v konstrukci se obvykle objevují během chladného období. S klesající teplotou venkovního vzduchu klesá rychlost tvorby páry z vlhkosti přítomné v tloušťce konstrukce, a proto se snižuje množství páry, která projde hydro-větruvzdornou membránou, a tím i množství vlhkosti, které bude odstraněných z konstrukce klesá. Situaci může značně zhoršit neúčinné nebo chybějící větrání střešního prostoru, protože nízká rychlost pohybu vzduchu ve větrané mezeře/odvětrávaném prostoru studeného podkroví také snižuje rychlost odpařování. Pokud je již v konstrukci přebytečná vlhkost a/nebo dochází k neustálému přílivu vodních par z obytného prostoru, pak v určitém okamžiku vzroste vlhkost vzduchu uvnitř konstrukce natolik, že ke kondenzaci bude stačit malý rozdíl teplot. formulář.
Například při teplotě +12 °C a relativní vlhkosti 90 % v tloušťce konstrukce se povrch hydro-větruvzdorné membrány (nebo povrch krokví) ochladí na teplotu +10,4 ° C nebo nižší, pak na něm bude kondenzovat vlhkost (viz tabulka ). To znamená, že za výše popsaných podmínek stačí ke „spuštění“ procesu kondenzace teplotní rozdíl pouhých 1,6 °C.
V tomto případě se kondenzace bude tvořit zvláště aktivně, pokud došlo k chybám při výpočtu tloušťky tepelné izolace (nedostatečná tloušťka izolace) nebo při instalaci izolace (volná instalace).
Abychom pochopili, zda paropropustnost hydro-větrné membrány ovlivňuje tvorbu kondenzace v konstrukci, je nutné porozumět její struktuře. Například hydro-větruvzdorné paropropustné membrány „Izospan“ („Izospan AQ proff“, „Izospan AQ 150 proff“, „Izospan AS 130“, „Izospan AS“, „Izospan AM“) mají třívrstvou strukturu. Vnitřní vrstva je mikroporézní film, jehož velikost pórů je taková, že jimi prochází pára, ale voda nikoliv. Právě vnitřní vrstva oboustranně vyztužená netkanou textilií zároveň zajišťuje voděodolnost a paropropustnost membrány.
Při kolísání teploty se póry mikroporézního filmu NEZAVŘOU ani neotevírají – je jich přesně stejný počet jako na začátku. To znamená, že schopnost hydro-větruvzdorné membrány propouštět páru je zajištěna pouze její strukturou a tato schopnost NEzávisí na vnějších faktorech (teplota venkovního vzduchu a/nebo rychlost vzduchu ve větrané mezeře / větraném prostoru studeného podkroví ), protože počet pórů, kterými může pára procházet, se nemění.
Hydro-větruvzdorná membrána v konstrukci tedy NEZABRAŇUJE úniku vodních par z izolace a vnitřních prvků, a to ani při nízkých venkovních teplotách a/nebo nízkých rychlostech vzduchu ve větrané mezeře/větraném prostoru studeného podkroví.
CO DĚLAT V PŘÍPADĚ, ŽE V KONSTRUKCI JIŽ VYTVOŘIL KONDENZÁT?
1. Zajistěte účinné větrání prostoru pod střechou.
2. Pokuste se strukturu vysušit. K tomu je nutné konstrukci zahřát a aktivně ji větrat.
3. Přerušte proudění vlhkosti. Dochází-li k přílivu vodních par z obytného prostoru, pak je nutné jej odříznout. Ujistěte se, že všechny přesahy a spoje parozábrany jsou přelepeny páskou a že parotěsná vrstva je souvislá, souvislá a vzduchotěsná.
Nejlepším řešením problému kondenzace v konstrukcích je zabránit jejímu vzniku.
PRO SNÍŽENÍ RIZIKA VZNIKU KONDENZÁTU V OBLOŽENÝCH KONSTRUKCÍCH BY MĚL BÝT ZAJIŠTĚN SOUBOR OPATŘENÍ:
1. obvodové konstrukce (včetně střechy/podkroví) musí být navrženy a provedeny v souladu s požadavky SP 50.13330.2012 „Tepelná ochrana budov“ a dalšími platnými kodexy;
2. vlhkost dřeva použitého na stavbu musí odpovídat požadavkům SP 64.13330.2017, GOST 11047-90, GOST 4981-87;
3. je nutné zajistit účinné větrání podstřešního prostoru (včetně v souladu s požadavky SP 17.13330.2017 „Střechy“);
4. při montáži zateplené šikmé střechy se doporučuje položit izolaci po instalaci hydro-větruvzdorné, paropropustné membrány a střešní krytiny, aby se zabránilo navlhnutí izolace a konstrukčních prvků srážkami;
5. je nutné zajistit souvislou, souvislou a utěsněnou parotěsnou vrstvu;
6. Stavební práce se doporučuje dokončit v teplém období, aby vznikla časová rezerva, po kterou může konstrukce v příznivých podmínkách pro odpařování (kladné teploty venkovního vzduchu) odvádět přebytečnou vlhkost z izolace a vnitřních prvků. ;
7. Mokré dokončovací práce se doporučuje provádět v teplé sezóně;
8. je nutné udržovat teplotní a vlhkostní podmínky obytných prostor v souladu s GOST 30494-2011 „Obytné a veřejné budovy. Parametry mikroklimatu v místnosti, chladné podkroví dle „Pravidel a norem pro technický provoz bytového fondu. MDK 2-03.2003″.
TAK TEĎ VÍTE, ŽE:
- Kondenzace v konstrukci může vznikat, pokud je v izolaci a vnitřních prvcích přebytečná vlhkost, která se objevuje v důsledku řady důvodů a zároveň nejsou podmínky pro její odpařování a odvod (nízká teplota venkovního vzduchu a/nebo nebo chybějící nebo neúčinné větrání podstřešního prostoru).
- struktura hydro-větruvzdorné membrány je taková, že v konstrukci NEZABRAŇUJE úniku vodních par z izolace a vnitřních prvků ani při nízkých venkovních teplotách a/nebo nízkých rychlostech vzduchu ve větrané mezeře/větraném prostoru studeného podkroví.
- Nejlepším řešením problému tvorby kondenzace v konstrukcích je předcházení jejímu vzniku, pro které je stanoven soubor opatření.
