Podobná témata vědecké práce o vědách o Zemi a příbuzných vědách o životním prostředí, autorkou vědecké práce je Iteshina N. M., Dukhtanova N. V., Shabanova E. E.
Vliv vodní eroze na agrochemické a fyzikální vlastnosti půd
Vlastnosti lesní vegetace sodno-podzolových půd regionu Kama
Struktura půdního pokryvu dubových lesů v městské části města Voroněž
Charakteristika půd přirozených fytocenóz sobích pastvin masivu Urai
Radioaktivní prvky v půdách Jakutska
i Nemůžete najít, co potřebujete? Vyzkoušejte službu výběru literatury.
i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.
Text vědecké práce na téma “Fyzikálně-chemické vlastnosti sod-podzolických lesních půd Udmurtské republiky”
FYZIKÁLNĚ-CHEMICKÉ VLASTNOSTI SODD-PODZOLSKÝCH LESNÍCH PŮD UDMURTSKÉ REPUBLIKY N.M. Iteshina, N.V. Duchanová, E.E. Šabanová
Iževská státní zemědělská akademie
Sodno-podzolové půdy vznikají převážně v automorfních podmínkách na vyvýšených, dobře odvodněných povodích a terasách niv. Půdotvorným materiálem pro ně jsou krycí těžké hlíny a jíly, staré naplavené písky a písčité hlíny a méně často eluvium původních permských jílů. Jejich profil je diferencovaný a pod zápojem lesa má strukturu: A0 – A! – A2 – B – BC – C.
Expediční výzkum byl proveden v severní podzóně zóny smíšených lesů s převahou jehličnanů s příměsí lípy a javoru. Profily byly položeny podél nejcharakterističtějších geomorfologických prvků povrchů pokrývajících všechny druhy sodno-podzolických půd. Klíčové oblasti se zkušebními plochami byly vybrány jako experimentální objekty pro terénní studie podél profilů. Pro zakládání pokusných ploch byla vybrána místa ve vzrostlých borových a smrkových porostech různé produktivity. Původ lesních porostů byl přirozený, stáří se pohybovalo mezi 84-90 lety. Podíl borovice a smrku na skladbě stromových porostů v různých oblastech se pohybuje od 40 do 100 %.
Podle granulometrického složení trávníku
Podzolické půdy se liší od lehkých hlinitých až po písčité. Jejich profil je zřetelně diferencován na eluviální a iluviální horizonty. Bylo zjištěno, že v lehkých hlinitých půdách je maximum frakce bahna vlastní pouze v horní části iluviálního horizontu a v odrůdách písčitohlinitého a písčitého granulometrického složení má obsah bahna a fyzikálního jílu dvě maxima: jedno v humusový horizont a druhý v iluviálním horizontu. V půdách vytvořených na starých aluviálních usazeninách je obsah bahna a fyzikálního jílu nízký a nejnižších hodnot dosahuje v horizontu C.
Obsah bahna v půdním profilu závisí také na hloubce hlíny. S bližším výskytem hlíny se počet částic bahna ve svrchních horizontech zvyšuje 1,5-1,9krát, nejdramatičtější změna nastává na kontaktu sedimentů. V kontaktním horizontu je pozorován prudký pokles frakce bahna s mírným zvýšením podílu hrubého, středního a jemného písku. To je způsobeno zvláštnostmi tvorby kontaktních horizontů a odstraňováním bahna.
Je třeba poznamenat, že existuje výrazná heterogenita v granulometrickém složení půdotvorné horniny. V krycích hlínách převládají frakce jemného písku a hrubého prachu. Obsah středních a jemných prachových frakcí je relativně malý, je zaznamenán vysoký obsah koloidní frakce, která poskytuje vysokou absorpční kapacitu. Charakteristickým znakem písků a písčitých hlín je převaha hrubých a středních pískových frakcí, značný obsah jemného písku a téměř
úplná absence prachových částic. Fyzikální jílová frakce je v nich zastoupena téměř výhradně na úkor prachovité frakce.
Je známo, že granulometrické složení půd do značné míry určuje jejich fyzikálně-chemické vlastnosti. Profil studovaných půd má kyselou reakci (рНс1 3,9-4,7). Sodné silně podzolové půdy v celém profilu se vyznačují silně kyselou reakcí (pNKs1 3,8-4,2), v sodno-středně podzolických půdách přechází ze slabě kyselých (pNKs1 4,6-4,8) v horních horizontech na kyselé (pNKs1 4,1 – 4,4) v těch nižších. Kyselost je vyšší (рНс1 3,8-4,2) v lehkých hlinitých půdách. Na půdách lehkého granulometrického složení je pHx1 v rozmezí 4,2-4,9. Spodní horizonty písčitých půd (bez vrstvy hlíny) mají reakci prostředí blízkou neutrální (pHx1 4,9-5,1). Hydrolytická acidita má výrazné výkyvy a dosahuje maxima (8,6 mEq/100 g) v organickém horizontu. Jeho minimum (4,7 mg-ekv/100 g) je typické pro sodno-podzolické hlinitopísčité a písčité půdy. Z hlediska humusu jsou hlinité půdy charakteristické vysokým obsahem (4,8 %) v humusově-akumulačním horizontu a nízkým (0,8-2,4 %) sodno-podzolickými písčitými půdami.
Obsah výměnných bází v humusovém horizontu se pohybuje od 2,7 do 12,3 mEq/100 g půdy. V sodno-podzolových hlinitopísčitých a hlinitých půdách je stupeň nasycení zásadami 53,4 a 67,3 %, v sodno-podzolových písčitých půdách klesá na 44,7 %.
V uvažovaných půdních odrůdách je obsah výměnného draslíku v horních akumulačních horizontech vysoký a obsah dostupného fosforu nízký (4,6-11,4 mg/100 g). Obecně lze říci, že z hlediska distribuce jednotlivých sloučenin po profilu jsou studované půdy podobné půdám stejného typu v přilehlých regionech evropské části Ruské federace (Kuzněcov, 1994).
Analýza fyzikálně-chemických vlastností půd umožnila identifikovat určité vztahy mezi řadou ukazatelů. Lze tedy vysledovat těsnou souvislost mezi granulometrickým složením a obsahem humusu (r = 0,78-0,93). Obsah humusu v půdách závisí také na hloubce hlíny a v borových lesích je tato závislost méně zřetelně vyjádřena (r = -0,65) než ve smrkových lesích (r = -0,89). Významná korelace je zaznamenána mezi kapacitou výměny kationtů a distribucí velikosti částic (r = 0,68-0,69), množstvím absorbovaných bází a kapacitou výměny kationtů (r = 0,78-0,93), kapacitou výměny kationtů a obsahem humusu v půda (r = 0,75).
Obecně nám agrochemická analýza půdních charakteristik v regionu umožňuje vyvodit následující závěry:
1. Profil sodno-podzolických půd je zřetelně diferencován na eluviální a iluviální horizonty. Obsah bahna v půdách závisí na hloubce hlíny (r = -0,65 – -0,79).
2. Půdy mají kyselé reakční prostředí, které je v borových plantážích méně výrazné než ve smrkových lesích (pH 4,6-4,8 resp. 4,1-4,5).
3. Výsledky korelačních a regresních analýz potvrzují úzkou závislost půdních charakteristik a vlastností na granulometrickém složení svrchních horizontů a podložních sedimentů.
4. Vztah mezi obsahem humusu v půdě a granulometrickým složením půdy je přímý (r = 0,780,93). Významný negativní vztah byl zjištěn mezi obsahem humusu v půdě a hloubkou hlíny: v borových lesích r = -0,65, ve smrkových porostech – r = -0,89.
5. Hodnota kationtoměničové kapacity půd závisí na distribuci velikosti částic a obsahu humusu (r = 0,68-0,69). Akumulační horizonty lehkých hlinitých půd se vyznačují vysokou kapacitou výměny kationtů.
6. Množství humusu a kationtoměničové kapacity se zvyšuje se snižováním hloubky výskytu hornin těžších granulometrického složení a zvyšováním obsahu fyzikálního jílu.
7. Na půdách lehké textury
Kationtoměničové vlastnosti půd jsou více závislé na charakteristikách a vlastnostech půd spojených s biologickou složkou lesních plantáží (zejména na obsahu organické hmoty v půdě) než na obsahu fyzikálního jílu v horních horizontech. Mezi absorpční kapacitou a obsahem humusu v půdě byl zjištěn významný lineární vztah (r = 0,75). Ve smrkových porostech byl zjištěn úzký vztah mezi kationtoměničovou kapacitou a tloušťkou opadu lesních porostů (r = -0,59).
8. Stupeň nasycení půdy bázemi je úzce závislý na kyselosti svrchních humus-akumulačních horizontů (r = 0,62-0,72).
9. Nejlepší lesnicko-pěstitelské vlastnosti mají sodno-podzolové lehké hlinité a sodno-podzolové písčitohlinité půdy, vzniklé na vícevrstevných sedimentech, v nichž se vyskytují hlinité (písčito-hlinito-hlinité mezivrstvy) v rozmezí 0,5-1,0 m. S přibývajícím hloubkou hlíny se zhoršují lesnicko-vegetativní vlastnosti půd. Půdy lehkého granulometrického složení, vzniklé na dávných aluviálních písčitých uloženinách, mají nízký lesní růstový efekt.
VLIV VODNÍ EROZE NA AGROCHEMICKÉ A FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI PŮD A.I. Petelko
Novosilská zonální agrolesnická (rekultivační) stanice
Oblast Oryol je jedním z nejvíce náchylných k vodní erozi mezi regiony nacházejícími se v centrální ruské pahorkatině. Z celkové plochy 2299 tis. hektarů podléhá erozi 932,5 tis. hektarů, z toho 367,3 tis. ha slabě erodovaných pozemků, z toho 378,2 tis. 141,9, středně erodováno – 44,9, 138,0, silně odplaveno – 38 tis. ha. V okrese Novosilsky z celkové rozlohy 50 tisíc hektarů tvoří erozně nebezpečné a v různé míře smyté půdy XNUMX %. Na některých farmách zabírají smyté půdy XNUMX % plochy orné půdy.
V důsledku intenzivního projevu eroze v oblasti Oryol je ročně zničeno erozí až 2 tisíce hektarů. V nejvíce erodovaných říčních oblastech (pozemky sousedící s experimentální stanicí Novosilsk) jsou podle výpočtů G.P. Surmacha et al., (1972), tvoří asi 39,6 %, silně smyté 19 % a velmi silně smyté 2,8 %. Na základě těchto údajů bylo celkové odtěžení půdy v klíčové oblasti Novosilsky 1764 m3, tj. 4,4 m3/ha ročně. K prudkému oslabení erozních procesů je nutné použití souboru protierozní opatření na zemědělské půdě včetně zahrad.
Půdní pokryv pokusné stanice Novosilsk je zastoupen převážně šedými lesními půdami (70,4 %) a podzolovanými černozeměmi (19,1 %). Rozdělení půd podle stupně eroze je následující: ne
odplaveno – 1513 hektarů (29,9 %), mírně odplaveno – 1001 hektarů (19,8 %), středně odplaveno – 1051 hektarů (20,8 %), silně a velmi silně odplaveno – 988 hektarů (17,5 %), odplaveno – 603 hektarů (12,0 %). Tedy více než 2/3 půdního pokryvu byly do té či oné míry erodovány.
Terénní pokusy byly prováděny v Bugrovského zahradě na svahu s jižní a jihovýchodní expozicí přiléhající k pravému břehu Glubkovského souší. Rozloha zahrady je 50,6 ha, strmost svahu se pohybuje od 1,6 do 7,5°. Zahrada byla založena v roce 1960 se stromy 7×7 m.
Podle klasifikace vyplavených půd G.P. Surmacha (1956, 1971), slabě odplavené půdy jsou ty, které neztratily více než 25 % humusového horizontu (A + B1), středně odplavené – od 25 do 50 %, silně odplavené – od 50 do 75 % a velmi silně smývá – od 50 do 100 % . Půda s poklesem humusového horizontu maximálně 3-4 cm je považována za neumytou.Jak postupujete po svahu, tloušťka humusové vrstvy se postupně zmenšuje, což je spojeno se zvýšením vymývání půdy. Jeho vyplavováním se mění i mechanické složení a agrochemické vlastnosti.
Půdní odrůdy lze podle mechanického složení klasifikovat jako středně těžké a těžké hlinité s převahou prachovito-písčitých frakcí v horizontu A a pracho-bahnitých frakcí v horizontu B (tab. 1). Vysoký obsah prachových a pískových částic v orné vrstvě svědčí o její atomizaci a slabé struktuře. S rostoucí erozí půdy,
