V procesu historického vývoje, přizpůsobování se podmínkám prostředí, mohou rostliny i velmi vzdálených systematických skupin získat podobné strukturální a fyziologické rysy, které jim dávají charakteristický vzhled. Tato kombinace vnějších a vnitřních strukturních znaků se nazývá životní forma rostliny.
Rostliny nejen různých čeledí, ale i různých dělení mohou mít stejnou životní formu: například borovice (oddělení nahosemenné) a jabloň (oddělení kvetení) jsou stromy. Zároveň rostliny stejné čeledi a někdy i stejného rodu mohou mít různé formy života: například ze zástupců čeledi Rosaceae jsou jahodník, plást a mochna byliny; maliny, ostružiny, šípky jsou keře a jabloně, hrušně a jeřáby jsou stromy. V současné době botanici široce používají dvě různé klasifikace forem života rostlin – klasifikaci německého profesora A. Grisebacha a klasifikaci dánského botanika K. Raunkiera.
Klasifikace A. Grisebach
Klasifikace A. Grisebacha je založena na morfologické podobnosti a rysech životního cyklu rostlin. Podle Grisebacha existuje 9 hlavních životních forem rostlin.
stromy: víceleté rostliny s dřevnatými nadzemními částmi a výrazným kmenem vysokým alespoň 2 m (borovice, bříza, dub aj.).
Keře: víceleté rostliny s dřevnatými nadzemními částmi. Keře na rozdíl od stromů nemají jasně ohraničený kmen. Jejich větvení začíná od samotné země, v důsledku čehož se tvoří několik stejných kmenů, které v zimě neodumírají. Výška keřů je obvykle menší než 3 m.
keře: podobné keřům, ale kratší – výška ne více než 50 cm Přezimují všechny stonkové části (brusinka, vřes, divoký rozmarýn aj.).
Keře: od keřů se liší tím, že přezimují pouze spodní části jejich stonků a horní části každoročně odumírají (pelyněk, maliny atd.).
Sukulenty, rostliny, které mají šťavnaté stonky a listy, které obsahují velkou zásobu vody: mlátička, aloe (agáve), agáve, kaktus atd.
Lianas: popínavé, přilnavé nebo popínavé rostliny s tenkými, dlouhými stonky. Liány mohou být jednoleté nebo víceleté (chmel, hrozny, břečťan, svlačec atd.).
7-9. Byliny nebo bylinné rostliny: mají zelené, šťavnaté, nezdřevnatělé stonky. Trávy jsou zpravidla nižší než stromy, ale existují i velmi vysoké byliny, například bolševník (výška 2–3 m), banánovník (výška dosahuje 7 m).
Vytrvalé bylinky: jejich nadzemní části každoročně odumírají a jejich podzemní části (oddenky, hlízy, cibule) přezimují v zemi: timotejka, kostřava, jetel, vojtěška, vičenec aj.
bienále: v 1. roce života tvoří rostliny pouze vegetativní orgány – kořeny, stonky a listy, shromážděné v listové růžici. Rostlinám se ve 2. roce vyvinou vysoké stonky, kvetou a produkují semena, načež odumírají (řepa, mrkev, náprstníky aj.).
Letničky: celý životní cyklus rostliny se odehrává v jednom létě – na jaře se tyto rostliny vyvinou ze semen, pak kvetou, tvoří plody a semena a následně odumírají (modráček roční, ředkev divoká, proso, mák atd.).
Mezi vytrvalými jarními obilninami (7) V.R. Williams rozlišil 3 formy života v závislosti na povaze odnožování – dlouhý oddenek, volný keř a hustý keř (viz pododdíl 20.4.4).
Klasifikace K. Raunkier
Raunkierova klasifikace, která získala široké uznání, je založena na zvláštnostech adaptace rostlin, aby vydržely tak nepříznivé podmínky, jako jsou chladné zimy a horká suchá léta. Zvláštní pozornost je věnována ochraně obnovy pupenů.
Podle Raunkiera existuje 5 hlavních suchozemských forem života a 2 vodní formy (obr. 30.1.1).
Fanerofyty: stromy a keře, jejichž výhony během zimy neodumírají. Obnovovací pupeny jsou vyzdviženy vysoko nad zemí a chráněny pupenovými šupinami. (U tropických stromů nejsou pupeny chráněny šupinami pupenů.)
Hamephytes: drobné keře (brusinky, borůvky atd.), jejichž výhony v zimě neodumírají. Obnovovací pupeny jsou umístěny nízko nad zemí a jsou chráněny pupenovými šupinami a v zimě sněhem.
Hemikryptofyty: vytrvalé byliny, u kterých nadzemní část během zimy odumírá téměř až k zemi. Obnovovací pupeny jsou chráněny odumřelými výhony, v zimě sněhem (timothy, kostřava, jetel atd.).
Kryptofyty: vytrvalé byliny, u kterých nadzemní výhonky během zimy zcela odumírají a obnovovací pupeny jsou zachovány v podzemních orgánech – oddenky, hlízy, cibuloviny (pšenice plazivá, brambory, tulipány).
Terofyty – jednoleté byliny, u kterých během zimy odumírají všechny podzemní i nadzemní orgány a přezimují pouze semena (hrách, ředkev, modrásek roční atd.).
Helophytes – vodní rostliny, jejichž kořeny jsou pod vodou a jejichž vegetativní výhonky se tyčí nad vodou (chastukha, rákos, orobinec atd.).
Hydrofyty – vodní rostliny, jejichž poupata jsou pod vodou a jejichž vegetativní výhonky jsou také ponořeny do vody (leknín, tobolka vajíčka, lotos atd.).
Rýže. 30.1.1. Životní formy rostlin (podle Raunkiera): 1 – fanerofyty; 2 – chamefyty; 3 – hemikryptofyty; 4 kryptofyty; 5 – terofyty; 6 – helofyty; 7 – hydrofyty
Studium životních forem rostlin má velký praktický význam. Znalost životních forem rostlin je nezbytná v zemědělství, lesnictví, lučním hospodářství, krajinné architektuře a květinářství.
Ekotypy
Vlivem určitých podmínek prostředí vznikají skupiny jedinců v rámci stejného druhu, přizpůsobené různým biotopům a lišící se morfologickými a fyziologickými vlastnostmi, které jsou dědičné. Takové skupiny jedinců se nazývají ekotypy.
Například v rámci druhu ježka existuje niva nebo kosený ekotyp rostoucí v nivách řek. Rostliny tohoto ekotypu jsou vysoké, mají mohutný vzpřímený keř s velkým množstvím vegetativních výhonků a dlouhé tmavě zelené listy.
Zároveň jsou rostliny pastevního nebo horského ekotypu nízkého vzrůstu, keř je velmi rozložitý nebo rozprostřený na zemi, listy a květenství jsou malé, vegetativní části rychle rostou po pastvě zvířaty. Podobné ekotypy existují u různých druhů rostlin. Ekotypy pastvin a kosení tedy existují i u timotejky, kostřavy luční, jetele lučního aj.
Ekotypy existují i v kulturních rostlinách – ve vztahu k kulturním rostlinám se nazývají agroekotypy. Rostliny různých agroekotypů jsou přizpůsobeny různým klimatickým podmínkám, půdám a agrotechnickým způsobům pěstování.
Akademik N.I. výrazně přispěl ke studiu agroekotinů. Vavilov, který publikoval hlavní práci „Zkušenosti z agroekologického přehledu nejdůležitějších polních plodin na světě“.
