Reprodukce – schopnost živých organismů reprodukovat svůj vlastní druh. Existují dva hlavní reprodukční metoda – asexuální a sexuální.
Asexuální reprodukce
Nepohlavní rozmnožování probíhá za účasti pouze jednoho rodiče a probíhá bez tvorby gamet. Dceřiná generace u některých druhů vzniká z jedné nebo skupiny buněk mateřského těla, u jiných druhů – ve specializovaných orgánech. Rozlišují se následující: metody nepohlavní reprodukce: dělení, pučení, fragmentace, polyembryonie, sporulace, vegetativní množení.
Divize – způsob nepohlavního rozmnožování charakteristický pro jednobuněčné organismy, při kterém je matka rozdělena na dvě nebo více dceřiných buněk. Rozlišujeme: a) jednoduché binární štěpení (prokaryota), b) mitotické binární štěpení (prvoci, jednobuněčné řasy), c) mnohočetné štěpení nebo schizogonii (malarické plazmodium, trypanozomy). Při dělení paramecia (1) se mikronukleus dělí mitózou, makronukleus amitózou. Během schizogonie (2) je jádro nejprve opakovaně rozděleno mitózou, poté je každé z dceřiných jader obklopeno cytoplazmou a vzniká několik nezávislých organismů.
Pučící – způsob nepohlavního rozmnožování, při kterém se tvoří noví jedinci ve formě výrůstků na těle rodičovského jedince (3). Dceři se mohou od matky oddělit a přejít k samostatnému životnímu stylu (hydra, kvasinky), nebo k ní mohou zůstat připoutaní, v tomto případě tvoří kolonie (korálové polypy).
Fragmentace (4) – způsob nepohlavního rozmnožování, při kterém se tvoří noví jedinci z fragmentů (částí), na které se mateřský jedinec rozpadá (anneli, hvězdice, spirogyra, elodea). Fragmentace je založena na schopnosti organismů regenerovat se.
Polyembryonie – způsob nepohlavního rozmnožování, při kterém se tvoří noví jedinci z fragmentů (částí), na které se embryo rozpadá (monozygotní dvojčata).
Vegetativní reprodukce – způsob nepohlavního rozmnožování, při kterém se tvoří noví jedinci buď z částí vegetativního těla mateřského jedince, nebo ze speciálních struktur (oddenek, hlíza apod.) speciálně určených pro tuto formu rozmnožování. Vegetativní množení je typické pro mnoho skupin rostlin a používá se v zahradnictví, zelinářství a šlechtění rostlin (umělé vegetativní množení).
| Vegetativní orgán | Způsob vegetativního množení | Příklady |
|---|---|---|
| kořen | Kořenové řízky | Šípek, malina, osika, vrba, pampeliška |
| Kořenové potomstvo | Třešeň, švestka, bodlák setý, bodlák, šeřík | |
| Nadzemní části výhonů | Rozdělení keřů | Phlox, sedmikráska, prvosenka, rebarbora |
| Kmenové řízky | Hrozny, rybíz, angrešt | |
| Vrstvení | Angrešt, hrozny, třešeň ptačí | |
| Podzemní části výhonků | Rhizome | Chřest, bambus, kosatec, konvalinka |
| Hlíza | Brambory, slunečnice, topinambur | |
| Žárovka | Cibule, česnek, tulipán, hyacint | |
| Corm | Mečík, krokus | |
| List | Řezy listů | Begonie, gloxinie, coleus |
Tvorba spór (6) – rozmnožování prostřednictvím spor. Spory – specializované buňky, u většiny druhů se tvoří ve speciálních orgánech – sporangiích. U vyšších rostlin předchází tvorbě spor meióza.
Klonování – soubor metod používaných lidmi k získání geneticky identických kopií buněk nebo jedinců. Klonujte – soubor buněk nebo jedinců pocházejících od společného předka prostřednictvím nepohlavního rozmnožování. Základem pro získání klonu je mitóza (u bakterií – prosté dělení).
Sexuální reprodukce
Pohlavní reprodukce se provádí za účasti dvou rodičovských jedinců (samce a samice), ve kterých se ve speciálních orgánech tvoří specializované buňky – gamety. Proces tvorby gamet se nazývá gametogeneze, hlavní fází gametogeneze je meióza. Dceřiná generace se vyvíjí z zygoty – buňka vzniklá splynutím samčích a samičích gamet. Proces fúze samčích a samičích gamet se nazývá oplodnění. Povinným důsledkem sexuální reprodukce je rekombinace genetického materiálu v dceřiné generaci.
V závislosti na strukturálních vlastnostech gamet lze rozlišit následující: formy pohlavního rozmnožování: izogamie, heterogamie a oogamie.
izogamie (1) – forma pohlavního rozmnožování, ve které jsou gamety (podmíněně samičí a podmíněně samčí) pohyblivé a mají stejnou morfologii a velikost.
Heterogamie (2) – forma pohlavního rozmnožování, ve které jsou samičí a samčí gamety pohyblivé, ale samičí gamety jsou větší než samčí a méně pohyblivé.
Oogamie (3) – forma pohlavního rozmnožování, při které jsou samičí gamety nepohyblivé a větší než samčí gamety. V tomto případě se nazývají ženské gamety vejce, samčí gamety, pokud mají bičíky, – spermie, pokud to nemají, – spermie.
Oogamie je charakteristická pro většinu druhů zvířat a rostlin. Izogamie a heterogamie se vyskytují u některých primitivních organismů (řas). Kromě výše uvedeného mají některé řasy a houby formy rozmnožování, ve kterých se nevytvářejí pohlavní buňky: hologamie a konjugace. Na chologamie jednobuněčné haploidní organismy se vzájemně spojují, které v tomto případě fungují jako gamety. Výsledná diploidní zygota se pak dělí meiózou za vzniku čtyř haploidních organismů. Na časování (4) obsah jednotlivých haploidních buněk vláknitých stélků splyne. Speciálně vytvořenými kanálky proudí obsah jedné buňky do druhé, vzniká diploidní zygota, která se obvykle po určité době klidu také rozdělí meiózou.
- Jít do přednášky č. 13 “Metody dělení eukaryotických buněk: mitóza, meióza, amitóza”
- Jít do přednášky č. 15 “Pohlavní rozmnožování v krytosemenných rostlinách”
- Sledujte obsah (přednášky č. 1-25)
- Hlavní
- Adresář
- Online knihovna
- Novinka
- Jak provést objednávku
- platba
- Dodávka
- Mapa stránek
- Zásady ochrany osobních údajů
- Zprávy
