Článek prezentuje požadavky citrusových rostlin na půdní faktory. Složení půdy v oblastech pěstování citrusových plodů v Tádžikistánu je porovnáno se složením půdy v oblastech černomořského pobřeží na Kavkaze a v centru původu citrusových rostlin. Je indikováno zvýšení produktivity citrusových rostlin, což je způsobeno zvýšením dávek organo-minerálních hnojiv. Nejlepší půdy pro citrusové plodiny jsou hlinité, strukturní, vzduch a vodu propustné půdy, bohaté na organické a minerální látky, s mírně kyselým pH = 6,0 – 6,7, mírně zásaditým pH = 7,2-8 a neutrální reakcí prostředí.
i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.
Podobná témata vědeckých prací o chemických technologiích, autorem vědecké práce je K. Ruknidinov.
POŽADAVKY NA CITRUSOVÉ PLODINY NA BIO-MINERÁLNÍ HNOJIVO
ZÁKLADNÍ A LISTOVÁ VÝŽIVA OVOCNÝCH PLODIN V SUBTROPICKÝCH PODMÍNKÁCH GRUZIE
Nivní půdy tropů a subtropů
HUMUS A JEHO ÚLOHA V GENEZI SUCHÝCH A VLHKÝCH SUBTROPICKÝCH PŮD ÁZERBÁDŽÁNU
MOŽNOST POUŽITÍ LOKÁLNÍCH FOSFORITŮ NA SIROZEMY PŘI PĚSTOVÁNÍ BAVLNY V TÁDŽIKISTÁNSKÉ REPUBLICE
i Nemůžete najít, co potřebujete? Vyzkoušejte službu výběru literatury.
i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.
Text vědecké práce na téma „POŽADAVKY CITRUSOVÝCH PLODIN NA PŮDNÍ FAKTORY A HNOJIVO“
POŽADAVKY CITRUSOVÝCH PLODIN NA PŮDNÍ FAKTORY A
Kandidát zemědělských věd, docent BSU pojmenovaný po. Nosira Khusrawová
Článek prezentuje požadavky citrusových rostlin na půdní faktory. Složení půdy v oblastech pěstování citrusových plodů v Tádžikistánu je porovnáno se složením půdy v oblastech černomořského pobřeží na Kavkaze a v centru původu citrusových rostlin. Je indikováno zvýšení produktivity citrusových rostlin, což je způsobeno zvýšením dávek organo-minerálních hnojiv. Nejlepší půdy pro citrusové plodiny jsou hlinité, strukturní, vzduch a vodu propustné půdy, bohaté na organické a minerální látky, s mírně kyselým pH = 6,0 – 6,7, mírně zásaditým pH = 7,2-8 a neutrální reakcí prostředí.
Klíčová slova: citrusové plody, půdy, zóny, pobřeží Černého moře, Tádžikistán, hlinité, propustné pro vzduch a vodu, organické, minerální
Citrusové plody jsou velmi vybíravé na půdní podmínky, včetně vlhkosti a výživy. Vysvětluje to jejich původ z vlhkých subtropů. Rostly ve spodním stromovém patře, v podrostu, na hlubokých úrodných půdách, tvořených převážně rostlinným materiálem, propustné pro vodu a vzduch, bohaté na živiny [7], [11], [2], [3]. Citrusové plody se pěstují na různých půdách a v různých klimatických podmínkách. Není pochyb o tom, že prudký nárůst výnosů citrusových sadů v mnoha zemích je způsoben především zvýšením dávek minerálních hnojiv [8]. Citrusové plody mají širokou adaptabilitu na půdy různé kyselosti, dobře rostou jak na alkalických uhličitanových půdách Střední Asie, tak na kyselých půdách Gruzie [18], [16]. Na kyselých půdách Gruzie roste lépe na trojčetné podnoži, na alkalických uhličitanových půdách střední Asie na podnoži citronových odrůd (Meyer, Tádžik a Panderosa). Většina výzkumníků uvádí relativní optimální hodnotu pH pro citrusové rostliny s mírně kyselou reakcí pH = 6,0 – 6,7 a alkalickou reakcí (7,2-8). Na velmi alkalických (nad 8,2) a velmi kyselých (3,5-4,0) půdách se stromy hůře vyvíjejí a často trpí nedostatkem některých živin. Zároveň se snižuje účinnost aplikovaných hnojiv [18]. Kyselá nebo hedvábná reakce stanoviště – půdy a vody – má silný dopad na živé organismy, jejich rozšíření a početnost. Vysoké koncentrace iontů H nebo OH (při pH nad 9 nebo pod 3 jsou toxické). Ve velmi kyselých nebo velmi hedvábných půdách dochází k poškození kořenových buněk rostlin. Navíc při pH pod 4,0 obsahují půdy mnoho hliníkových iontů, které jsou pro rostliny také toxické. Hedvábné půdy postrádají základní chemické prvky [12].
Všechny hlavní odrůdy citrusových plodů pěstované ve Vakhsh Valley naší republiky byly získány v letech 1934-1937 a v následujících letech z vlhkých subtropů černomořského pobřeží Kavkazu [5], [14]. Citronovník, naroubovaný na trojčetný i vlastní kořen, úspěšně roste a plodí na červených půdách s vodním extraktem pH -4,5 – 6 v oblastech Batumi a Kobuleti. Na humózních karbonátových půdách s pH 7-8 v Gagra na Novém Athosu jsou přitom k dispozici dobře vyvinuté, hojně plodící citrony na trojčetném. Nejlepší půdy pro citron roubovaný na trojčetný jsou středně hlinité, hluboké a volné, Gutiev (1958). V gruzínské SSR se citrusové plantáže nacházejí na červených půdách, subtropických podzolických žlutých půdách a humózních karbonátových půdách. Obsah humusu v červených půdách se pohybuje od 5 do 12 %. Obsah celkového dusíku v horním horizontu dosahuje 0,33 %, celkový fosfor -0,12 – 0,22 % mobilní fosfor) -25-40 na 100 g půdy. Podle obsahu celkového draslíku (1,0-
PF “Mezinárodní výzkumné centrum “Nekonečné světlo ve vědě”
1,2 %) a jeho mobilní forma (15-20 mg na 100 g půdy). pH -4,5 -3,0, výměnné a hydrolytické kyseliny jsou 5-8 a 12 -18 na 100 g půdy. Podzolické, žlutozemě a hnědozemě jsou horší než typické červenozemě v obsahu humusu, dusíku, fosforu a draslíku. Se zvýšením stupně podzolizace obsah humusu klesá: u slabě podzolických – 5,5-6,5, středních podzolů 4,5-2,5, u silně podzolických 2,1-2,5%. Na území Krasnodar, v oblasti většího Soči, se citrusové plantáže nacházejí na hnědých lesních žlutých půdách a částečně na kyselých aluviálních půdách. Obsah humusu ve svrchní vrstvě je v průměru 3-4 %, celkový dusík 0,2-03 % (tab. 1.). Půdy, které nejsou nasyceny zásadami, mají kyselé a mírně kyselé reakce. Hnědé půdy mají dosti příznivé fyzikální vlastnosti, které zajišťují dobrý vývoj kořenového systému, a vlastnosti zemin na červenozeměhnědých jílech jsou lepší než na žlutohnědých. Totéž lze říci o vláhové kapacitě a dalších vodních vlastnostech půdy [6]. Vytváření vysoce produktivních sadů s kvalitními plody, špičková zemědělská technika, péče o půdu a korunu stromů a precizní provádění všech činností v co nejoptimálnějším čase v závislosti na ročním období a klimatických podmínkách důležitost. Jediná podnož pro citrusové plody, Pancirus trifoliata, používaná ve vlhkých subtropech Západní Gruzie, trpí v suchých subtropech Střední Asie svými karbonátovými půdami chlorózami a popáleninami, většina jich uhyne v prvním roce výsevu. Citrusy naroubované na tuto podnož také trpí chlorózou a odumírají. Okyselení půdy přidáním síry nebo vysokých dávek organických hnojiv nedává pozitivní výsledky [17].
V letech 1937-1940 na polních pokusech na Vakhsh (Nine Jaloliddin Balkh) experimentální stanici subtropických plodin I.S. Kolibzev zjistil, že na jihu Tádžikistánu bigarádie netrpí vysokou teplotou a suchým vzduchem a snáší alkalické půdy (1940). Další práce zcela potvrdily správnost těchto závěrů. Zároveň se ukázalo, že citrusové plody na ní naroubované intenzivně rostou a v zákopové kultuře vyžadují rozsáhlý řez [17]. Půda údolí Vakhsh je zastoupena převážně světle šedými půdami na závlahových sedimentech, chudá na humus a dusík, ve svrchních vrstvách je obsah humusu 1-1,5 %, celkový dusík 0,5-0,8, hrubý fosfor 0,13-0,16, významný z nichž část je pro rostliny obtížně přístupná, hrubý draslík 1,5-2,5 %. Půda příkopů byla charakterizována následujícími agrochemickými ukazateli: obsah humusu v karbonátové vrstvě (0-40 cm) byl
Složení půdy v oblasti pěstování citrusů na pobřeží Černého moře na Kavkaze a
č. Název zóny Typ půdy Chemické složení půdy
1. Gruzie (Batumi, okr. Kobuleti) Červené půdy, subtropické, podzolické. Humus od 5 do 12 %, N – 0,33 %, P-0,12-0,22 %, pohyblivý P 25-40 mg na 100 g půdy. K 1,0-1,2 %, mobilní forma K15- 20 mg na 100 g půdy. pH (KS1) = 4,53,0, výměnná a hydrolytická kyselina jsou 5-8 a 12-18 meq na 100 g půdy
2. Abcházie Suchumi, Gagra, Podzoly, žlutozemě a hnědozemě Se zvýšením stupně podzolizace se obsah humusu snižuje: ve slabě podzolickém 5,5-6,5 %, ve středním podzolu 4,5-2,5, ve silně podzolickém 2,1 -2,5 %. , obsah celkového dusíku 0,1-0,2 %, P -0,06 %. pH (KS1) přibližně 4,0-3,0. Výrazně chudší
smyčkové prvky, voděodolné.
3. Rusko, Soči Hnědý les žlutozemě, částečně kyselý aluviální Humus 3-4%, celkový dusík 0,2-03%. pH kyselé a mírně kyselé reakce. V aluviálních půdách je humus 2,0-2,5 %; N celkem -0,1-0,15%; P celkem 0,15-0,2 %; PH (KCI) 6,4-7,6.
4. Tádžikistán Lehké prachovité šedé půdy Humus 1-1,5 %, celkový N 0,05-0,08, P 0,130,16, K 1,5-2,5 %. bohaté na vápno. pH 7,28,8.
0,20-0,35, celkový dusík 0,02-0,02, hrubý fosfor 0,12-0,14, dusičnanový dusík 1,0-3,5, dostupný fosfor – 9-13,4 mg/kg, draslík – 10-14,1 mg/100 g půdy; Mechanické složení půdy je lehká, hrubozrnná hlína. Půda měla vysokou průhlednost 50–54 %, objemová hmotnost nepřesahovala 1,12–1,29 g/cm2 [18]. Půda experimentální stanice Jaloliddin Balkh pro subtropické a citrusové plodiny je světle šedá půda, charakteristická pro většinu oblastí údolí Vakhsh. Podle profilu je reprezentován čtyřmi genetickými horizonty: akumulační humus 0-15 cm, iluviální humus -15-50 cm, s mírnou akumulací karbonátů – 50-120 cm a mateřská sprašová hornina hlubší než 120 cm. z hlediska mechanického složení je lehká sierozem pokusné lokality klasifikována jako středně hrubé prachovité hlíny. Mezi mechanickými frakcemi převládají hrubé prachové částice, které jsou ve všech horizontech několikanásobně vyšší než obsah kterékoli jiné frakce. Následuje kalová frakce. Obsah středního a jemného písku je nevýznamný. Obecně platí, že fyzikální frakce písku je dvakrát větší než frakce fyzikálního jílu [14]. Půdy kulyabské zóny jsou zastoupeny typickými sierozemami, lučními a sierozemně-lučními. Půdy zóny Giteara jsou zastoupeny především šedými půdami a jejich odrůdami. Typická sierozem se vyznačuje nízkým obsahem živin: humus 1,4-1,8, celkový dusík 0,06-0,08, hrubý fosfor 0,2-0,3. Půdní reakce se pohybuje od 7,2 do 8,6. Tmavošedé půdy jsou poněkud bohatší na živiny, hlavně na dostupné formy fosforu a draslíku.[18] Půdy údolní části severního Tádžikistánu jsou reprezentovány šedými půdami od lehkých po typické, na podhorských pláních se často vyskytují v kombinaci. Tyto půdy jsou šedé barvy a obsahují 1,5-2% humusu. Půdní reakce je neutrální nebo mírně zásaditá [9]. Půda autonomní oblasti Gorno-Badakhshan je světle hnědá, světle hlinitá, má reakci blízkou neutrální, pH 6,75-7,40. Vrchní vrstva (0.8 cm) obsahuje 2,59 %
Tabulka 2 Složení půdy v oblasti pěstování citrusů (údolí a regiony) Tádžikistánu
N Údolí a oblasti Tádžikistánu Typ půdy Chemické složení půdy
1. Vakhsh valley Světle šedá půda na závlahových sedimentech Humus 1-1,5 %, celkový N 0,05-0,08, P 0,13-0,16, K 1,5-2,5 %, pH 7,2 -8,8.
2. Gissar Valley Serozems a jejich odrůdy Humus 1,4-1,8%, celkový N 0,06-0,08, tipovací P 0,2-0,3, pH=7,2-8,6
3. Údolní část oblasti Sogd Serozem od světla k typickému humusu 1,5-2 %, pH=7-7,3
4. Zap. GBAO Světle hnědá, světle hlinitá Humus 2,59, Gross N 0,26, P-28,5 mg, K-15,6 mg/100 g, pH=6,75-7,4
humus, 0,26 % hrubého dusíku, 28,5 mg/g mobilních forem fosforu a 15,6 mg/100 g mobilních forem draslíku. Jemnozemná frakce je 50-70%. Na horských půdách může být nedostatek minerální výživy ve smyslu hořčíku a železa [13].
Všechny alkalické půdy, které obsahují více než 15-20 % vápna, podléhají chemické rekultivaci výsadbou do hloubky 50-60 cm, aplikací hnoje 100-200 g na 1 m2, v
PF “Mezinárodní výzkumné centrum “Nekonečné světlo ve vědě”
v závislosti na obsahu vápna. Z minerálních hnojiv je třeba přidat síran amonný a superfosfát. Během horkého počasí mulčujte půdu v kořenové zóně hnojem, slámou, senem nebo jinými materiály. Organický mulč sníží teplotu půdy, zabrání jejímu přehřívání a zadrží vlhkost [2]. Vysoká vlhkost půdy, nedostatek fosforu a draslíku vede k antraknóze rostlin. Při těžkém rozvoji choroby listy zcela zhnědnou a zaschnou a celá nadzemní část rostliny odumírá [18]. Pro citrusové plodiny jsou nejlepší půdy hlinité, strukturní, propustné pro vzduch a vodu, bohaté na organické a minerální látky, s mírně kyselým a neutrálním reakčním prostředím. Hladina podzemní vody by neměla být blíže než 1,5 m od povrchu půdy pozemních limonárií nebo ode dna příkopů.
Půdy s vysokým obsahem humusu mají příznivější vodo-fyzikální, fyzikálně-technologické a další vlastnosti, jsou méně náchylné k závlahové erozi a technologickému znečištění a nízký obsah humusu v půdě vede ke zvýšení spotřeby minerálních hnojiv a paliv. a maziva. Jedním z nejúčinnějších prostředků ke zvýšení úrodnosti půdy a zvýšení výnosů plodin je používání minerálních hnojiv.
Zavedení efektivních metod obdělávání půdy pomocí organických a minerálních hnojiv umožňuje hospodaření s pozitivní bilancí humusu a minerálních živin. Chráněná půda využívá jak místní půdu, tak umělou půdu, která je předem připravena při stavbě limonária nebo příkopu. V závislosti na struktuře, mechanickém složení a úrodnosti se v případě potřeby aplikuje organické hnojivo s přídavkem písku [14]. Při předpěstbové přípravě půdy se provádí kontinuální kultivace do hloubky 40-50 cm s předběžnou aplikací shnilého hnoje (20-40 t/ha), superfosfátu (600 kg/ha) a potašových hnojiv (150 kg/). ha). V příkopech jsou vyřezány předzávlahové drážky o šířce 0,6 m od sebe a voda se uvolňuje. Po několika dnech se půda lehce uvolní a urovná. Citrusové plody jsou velmi citlivé na organická a minerální hnojiva. Výrobní praxe ukázala, že v těch farmách, kde nejsou aplikována dostatečná hnojiva, se citrusové plody špatně vyvíjejí a jejich plodnost je nízká. Proto je od druhého roku po výsadbě v závislosti na stavu rostlin nutné aplikovat hnojiva.
Humus, superfosfát a draselná sůl se aplikují ve formě organo-minerální směsi v plné dávce jednou po sklizni a dusíkatá hnojiva se aplikují jako zálivka ve dvou dávkách: první v březnu před květem, druhá koncem června – začátkem července, po zastavení pádu vaječníků a tvorby plodů. Základní hnojiva se zapravují do půdy za míchání a dusíkatá hnojiva se aplikují do závlahových rýh před zálivkou. Aplikace nadměrných dávek dusíkatých hnojiv, zejména v mladých výsadbách, může mít takové negativní důsledky, jako je zvýšený vegetativní růst rostlin na úkor jejich produktivity a snížení výnosů.
1. Abaev M.N. — Účinky hnojiv na růst, vývoj a produktivitu citroníků v údolí Vakhsh v Tádžikistánu // Subtropické plodiny, 1974.-N1. S.52-55.
2. Alexandrov A.D. – Citronová kultura v SSSR, Ogiz Selkhozgiz, M., 1947. 293 s.
3. Alekseev V.P. Citron // Subtropické kultury, 1955.-N2. str. 49-72.
4. Alekseev V.P. Ekologická klasifikace podnebí tropů a subtropů světa A. tropické a subtropické podnebí // Subtropické kultury, 1958.-N2. str. 157-168. 5. Aliev A.A., Tsulaya V.I. – Příkopová kultura citrusových plodů v Tádžikistánu. Sborník TNIISV a SK pojmenovaný po Michurinovi. Stalinabad 1958. Pp. 64-76.
6. Bziava M. L. Tsanava V. P. atd. – Doporučení pro použití hnojiv pro čaj, citrusové plody, tung a vavřín. Agropromizdat. M., 1988.
7. Decandolle A. – Místo původu pěstovaných rostlin. Petrohrad, 1885. 490 s.
8. Durmanov D.N. – Citrusové plodiny. Univerzita přátelství národů pojmenovaná po P. Lumumbovi. M., 1968. 242 s.
9. Juraev A. Citronová kultura v severním Tádžikistánu. Abstrakt práce. Ph.D. s-x. Sci. Dušanbe, 1970, 24 stran.
10. Kudrin I.I. Malinovskij V.V. atd. Ovocnářství. Státní vydání zemědělská literatura. M., 1954.592 s. 10 Kuteinsky V.Ya., Leontyeva Soils of Tádžikistán. Podmínky vzniku půdy a půdní geografie. Dušanbe. Infon, 1966. 223 str.
11. Luss A.I. Citrusové plodiny v SSSR M.-L.: Zemědělská rostlina Ogiz. 1947. 132 s.
12. Mamontov S.G., Zacharov V.B., Kozlová T.A. Biologie. vyd. Centrum “Akademie” M., 2008. 567 s.
13. Makhramov A. Pěstování citrusových plodin v subtropickém pásmu Darvaz. Dušanbe 2007. 184 s.
14. Ruknidinov K. Kolekce odrůdy citronu studující v údolí Vakhsh. So. Vědecké práce NPO „Bogparvar“ Dušanbe 2003, s. 48-49.
15. Chanukvadze A.Sh. Tsanava N.G. – Doporučení k technologii pěstování citronů v chráněné půdě. Gosagroprom SSSR, M., 1986. 30 s.
16. Chubarov A.P. Perspektivy rozvoje citrusových plodů//Subtropické plodiny, 1980.- č. 34. s. 3-11.
17. Tsulaya V.I., Eshankulov U.E. Citrusová kultura v Tádžikistánu. Irfon. Dušanbe-1983. 110 str.
18. Eshankulov U.E., Abaev M.N. – Efektivita používání hnojiv při pěstování citrusových plodin v Tádžikistánu, Vědeckotechnický výzkumný ústav TNII. Informační a technické ekonomika výzkum. Dušanbe, 1985.
