Škody způsobené na zásobách při skladování jsou nenapravitelné. Zejména zrna semen ztrácejí životaschopnost a snižuje se jejich hmotnost. V důsledku samoohřevu mohou ztráty dosáhnout 100 %.
- Škůdci obilí a semen
- Škůdci mouky
- stodola klíšťata
- Škůdci obilných luštěnin při skladování
- Škůdci ořechů a sušeného ovoce
- Škůdci masa a sýrů
- Kontrolní opatření
- druhové složení
Současně s přímým poškozením dochází ke kontaminaci potravy kůžemi larev, mrtvolami a exkrementy škůdců, což vede ke snížení kvality výživy a infekci škodlivými mikroorganismy.
Dojde-li k poškození nepotravinářských zásob, kvalita výrobků klesá a ztrácí se jejich obchodní, umělecká nebo vědecká hodnota.
Hlavní typy
Sitophilus granarium L.
Acanthoscelides obtectus Say.
Dermestes lardarius L.
Nemapogon Granella L
Oryzaephilus surinamensis L.
Ephestia elutella Hb.
Rhyzopertha dominica F.
Tenebrio molitor L.
Tribolium confusum Duv.
Škůdci obilí a semen
Během skladování je materiál obilí a semen poškozován četnými a různorodými živočišnými organismy.
Z třídy hmyzu (Insecta) jsou to Lepidoptera (Lepidoptera), Coleoptera (Coleoptera), Hemiptera (Hemiptera) a další.
Z třídy Arachnida Acariformes (Chelicerata) Arachnida (Chelicerata) – Acariformes. [3]
Hmyz, který se během evoluce nastěhoval do sýpek a našel v nich příznivé podmínky pro vývoj, tvoří skupinu škůdci obilí a semen. Sdružuje specifickou ekologickou skupinu hmyzu, která se dokáže přizpůsobit podmínkám výrazně odlišným od podmínek otevřené krajiny. Jsou mezi nimi druhy schopné se stejně intenzivně vyvíjet jak na poli, tak na sýpce. Jedná se o zavíječe obilného (Sitotroga cerealella), booger maurský (Tenebrioides mauritanicus), trogoderma teukton a další.
Většina obilných škůdců je polyfágní, živí se řadou potravin rostlinného a živočišného původu. Mnoho druhů se dokáže rozmnožovat po celý rok, aniž by vstoupilo do diapauzy, zejména v neustále vytápěných místnostech. Často vedou skrytý životní styl (uvnitř obilí, v mezizrnném prostoru, ve spárách stěn a podlah). To komplikuje provádění ochranných kontrolních opatření. Hustotu populace škůdců navíc slabě regulují přirození nepřátelé (entomofágy a akarify) a choroby (entomopatogenní houby). Tento stav vede k rychlému nárůstu počtu, což s sebou nese zvýšení škodlivosti a schopnosti způsobit značné škody na zásobách obilí. [3]
Zásoby obilí a semen trpí životně důležitou činností zástupců čeledí můr a můr řádu Lepidoptera. Zpravidla dělají škody housenky. Jakmile se dostanou do vhodného prostředí, okamžitě se začnou intenzivně krmit. Většina můr a můr není v přírodě volně rozšířena. Vedou synantropní životní styl a žijí pouze v úkrytech vytvořených lidmi. To jim umožňuje rozvíjet se po celý rok, bez ohledu na povětrnostní podmínky. Mezi tyto druhy patří: Můra kakaová (Ephestia elutella), Můra mlýnská (Anagasta kuhniella) a další. [7]
Zároveň byla založena skupina můr, která neztratila kontakt se svými přirozenými stanovišti a je schopna se vyvíjet a rozmnožovat v přírodních podmínkách. Přirozená stanoviště molů se stávají hmyzími rezervacemi, odkud se pak volně dostávají do nezamořených skladů potravin. Mezi tyto druhy patří molice pálená (Nemapogon granella), molice obilná (Sitotroga cerealella).
Mezi nejčastější a nejškodlivější hmyz ze skupiny obilných škůdců patří brouci z čeledi Weevil (Curculionidae).
Zavíječ sýpkový (Sitophilus granarium) – škodí brouci a larvy. Samička klade vajíčka do zrna. Tam probíhá veškerý další vývoj hmyzu. Imago nové generace vylétá již plně zformované. [3]
Velký moučný brouk (Tenebrio molitor)
Velký moučný brouk (Tenebrio molitor)
Velký moučný brouk (Tenebrio molitor)
Neméně škodliví jsou i nosatci kukuřičný (Sitophilus zeamais) a nosatci rýžové (Sitophilus oryzae), ale i mnozí další zástupci této čeledi. [3]
Mezi zástupci řádu Coleoptera vynikají jako škůdci obilí druhy z čeledi potemníkovitých (Tenebrionidae), známější pod jménem Khrushchaki.
Červ moučný (Tenebrio molitor) nebo moučný červ – poškozuje obilí. Nejprve klíček a pak sežere moučnou část. Škody způsobují brouci a larvy, které nejen zničí část potravy, ale také ji kontaminují exkrementy a kůžemi larev. [5]
Donedávna byly za formy stejného druhu považovány molice srstnaté (Ptinus villiger) a molice zlodějské (Ptinus fur). Při sebemenším nebezpečí brouci upadnou do strnulosti a předstírají, že jsou mrtví, za což byli oni i celá čeleď Ptinidae nazýváni „předstírači“. Dospělci a larvy jsou polyfágní a živí se obilím a dalšími zásobami. [9]
Škůdci mouky
Tato skupina škůdců sdružuje zvířata, která se raději živí zpracovanými obilnými produkty – moukou. Zástupci těchto druhů jsou obvykle polyfágní.
Pro zásoby mouky jsou nebezpeční brouci z čeledi potemníkovitých nebo chruščovitých (Tenebrionidae).
Chrobák klubák (Tribolium castaneum) a drobný moučný brouk (Tribolium confusum) žijí často společně a jsou si v biologii podobné. Především napadají mouku, v její nepřítomnosti se mohou živit různými produkty zpracování obilí a přímo semeny obilnin. [10]
Neméně závažnými škůdci jsou zástupci čeledi Pyralidae, řádu Lepidoptera (motýli) (Lepidoptera). Housenky jsou škodlivé. Škody způsobené zástupci této rodiny jsou různé. Jedná se o přímé ničení mouky, kažení a kontaminaci zásob odpadními produkty. Housenky můry pomocí bource morušového vážou částečky mouky a dalších obilných zásob do velkých hrud o hmotnosti několika kilogramů.
V produktech kontaminovaných housenkami molů se zvyšuje teplota a vlhkost, což vytváří příznivé podmínky pro rozvoj mikroflóry škodlivé pro lidi a zvířata. Přemnožení plísňových hub a bakterií činí výrobky nevhodnými pro další spotřebu. Růst plísní podporuje množení dalších členovců a dále zvyšuje kontaminaci potravin. Zejména vlhké exkrementy housenek molů přitahují svilušky. Kromě toho mohou housenky a moli způsobit poruchu zařízení ve zpracovatelských závodech.
Z přípravků kontaminovaných moly přitom na lidi hrozí negativní zdravotní dopady. Může způsobit alergie, dermatitidu a gastrointestinální poruchy u lidí a zvířat, a to jak přímým kontaktem, tak při konzumaci.
Mezi široce známé škůdce mouky patří: mol obilný (Ephestia elutella), molice (Anagasta kuhniella), molice moučná (Pyralis farinalis), molice jižní (Plodia interpunctella). [7]
stodola klíšťata
Mezi Acariformes mají největší ekonomický význam čeledi moučných (zrnových) roztočů (Acaridae) a chlupatých (Glycyphagidae). Jedná se o velké rodiny, které zahrnují skladové škůdce různých druhů. Nejčastěji polyfágní.
Nejběžnější druhy čeledi mouční (Acaridae): Roztoč moučný (Acarus siro), Roztoč Rodionovův (Caloglyphus rodionovi), Roztoč černonohý (Aleuroglyphus ovatus), Roztoč protáhlý (Tyrophagus putrescentiae) – rychle rostou v obilí a její zpracované produkty. Šíří se z místa na místo kontaminovanými obilnými produkty a jinými prostředky. [1]
Nejběžnější druhy z čeledi Chlupatí (Glycyphagidae): Roztoč chlupatý (Gohieria fusca), Roztoč chlupatý (Glycyphagus domesticus), Roztoč hladký (Cortoglyphus arcuatus) – žijí ve skladech, domech a norách hlodavců. Poškozují olejnatá semena a další látky živočišného i rostlinného původu. [3]
