(Adonis, Αδωνίς). Pohledný mladý muž, do kterého se Afrodita zamilovala. Při lovu ho zabil kanec a bohyně ho proměnila v sasanku. Afroditin smutek byl tak velký, že podzemní bohové dovolili Adonisovi strávit pouze třetinu roku v pekle, třetinu roku žít s Afroditou a zbývající třetinu žít, kdekoli chtěl (tento mýtus zřejmě odkazuje na zdánlivou smrt přírody v zimě a jejího znovuzrození na jaře).
(Zdroj: “Stručný slovník mytologie a starožitností.” M. Korsh. Petrohrad, vydání A. S. Suvorina, 1894.)
(Άδωνις, fénický dn „adon“, „pán“, „pán“), v řecké mytologii božstvo fénicko-syrského původu s výraznými rostlinnými funkcemi spojenými s periodickým umíráním a znovuzrozením přírody. Mýtus o A. je uveden v nejúplnější podobě v Apollodorovi (III 14, 4), Ovidiovi (Met. X 300-524, 708-739) a Antoninus Liberal (XXIV). Syn fénix и Alphesibei (možnosti: asyrský král Tiant a jeho dcera Smyrna nebo kyperský král Kinira a jeho dcera Mirra). Bohyně Afrodita (Venuše), rozhněvaná na královskou dceru (budoucí matku A.), která ji nectila, v ní vštěpuje vášeň k vlastnímu otci, který podlehne pokušení, aniž by tušil, že vstupuje do vztah s vlastní dcerou a poté ji prokleje (Ovidius. Met. X 300-478). Bohové promění nešťastnou ženu v myrhový strom, z jehož prasklého kmene se rodí dítě úžasné krásy – A. (X 479-524). Afrodita předá dítě v rakvi, aby jej vychovala Persefona, která se v budoucnu nechtěla rozejít s A. Spor mezi bohyněmi řeší Zeus a A. určí, aby část roku strávila v království mrtvý s Persefonou a část roku na zemi s Afroditou (ve fénické verzi Astarte), jehož společníkem a milencem se stává. Artemis, rozzlobená upřednostňováním Afrodity, posílá k mladíkovi divočáka, který ho smrtelně zraní (Apollod. Ill 14, 4; Ovidius. Met. X 708-716). Podle jiné verze (Ptol. Hephaest. I, str. 183, 12 Western.) je A. obětí Apollonova hněvu (jeho pomsta Afroditě za syna Apollóna, kterého oslepila Erymanthes) nebo žárlivý manžel bohyně Ares (ve finské verzi Astara) (Serv. Verg. Aen V 72). Afrodita hořce truchlí A. a promění ho v květ, kropí prolitou krev nektarem (Ovid. Met. X 717-739). Mladého muže oplakávají harity a moiry, z jeho krve kvetou růže a ze slz Afrodity sasanky.
Kult A. existoval ve Fénicii, Sýrii, Egyptě a na ostrovech Kypr a Lesbos. Podle Luciana (De dea Syr. 6) byla v Byblos svatyně Afrodite, kde se konaly orgie na počest A. doprovázené posvátnou prostitucí, přičemž první den byl zasvěcen pláči a druhý den radosti za vzkříšeného A. Vypráví se o řece Adonis, která se každoročně zbarví do červena, když podle legendy A. zemře v libanonských horách, skeptické úvahy však existují i o červené půdě, která dává řece krvavou barvu (Luc. De dea Syr. 8). V 5. stol před naším letopočtem E. A. kult se rozšířil do pevninského Řecka. V Argu ženy truchlily A. ve zvláštním stavení (Paus. II 20, 6). V Athénách během svátku na počest A. byly všude vystavovány obrazy mrtvých mezi nářky a pohřebními písněmi (Plut. Alcib. 18; Nic. 13). Adonia – svátek na počest A. – byly oblíbené zejména v helénistické době, kdy se šířily řecko-orientální kulty Osiri sa, Tammuz atd. Koncem jara a začátkem podzimu ženy vysazují malé květináče s rychle kvetoucí a stejně rychle uvadající zelení, t. zv. “Školky A.” – symbol pomíjivé povahy života. V Alexandrii se velkolepě slavil posvátný sňatek Afrodity a mladého A„ a následujícího dne za nářků a slz byla socha A. vynesena k moři a ponořena do vody, symbolizující jeho návrat do království smrti. (Theocr. V 96-144). V mýtu o A. se odrážely dávné matriarchální a chtonické rysy uctívání velkého ženského božstva plodnosti a na něm závislého mnohem slabšího a dokonce smrtelného mužského korelátu, který se znovuzrodil jen na chvíli. V mýtu a kultu A. je jasně patrná rozsáhlá symbolika věčného koloběhu a harmonické jednoty života a smrti v přírodě.
lit.: Frazer J.G„ Adonis, Attis. Osiris, L. – NY, 1906; Leipoldt J., Sterbende und auferstehende Götter, Lpz., 1923; Reiner E„ Die rituelle Totenklage der Griechen, Stutt. – V., 1938; Lambrechts P., Over Griekse en oosterse mysteriegodsdiensten: de zgn. Adonieinysteries. Brux., 1954.
A. A. Tahoe-Godi.
Evropské drama se v 16. a 17. stol. obrátilo k mýtu o A.. (hry „A. a Venuše“ od Lope de Vega; „A.“ od I. Gunduliće a dalších). Častěji byl mýtus ztělesňován v poezii tohoto období (básně „Venuše a A.“ od W. Shakespeara; „A.“ od G. Marina; „A.“ od J. Lafontaina atd.).
A. je jednou z nejoblíbenějších postav starověkého malířství (pompejské fresky, vázová malba) a sochařství (reliéfy sarkofágů, pohřební urny aj.). Evropské umění se obrací k mýtu ve středověkých knižních miniaturách (ilustrace k Ovidiovi). Od počátku 16. stol. mýtus je ztělesněn v mnoha malířských dílech; Nejrozšířenější zápletky byly: “Venuše a A.”, “Smrt A.”, “Venuše truchlí A.”. Giorgione, Tizian, Tintoretto atd. se obrátili k mýtu. Carracci, Veronese, G. Reni, Rubens, N. Poussin aj. V 18.-19. mýtus je ztělesněn především v plastu („Venus and A.“ od A. Canovy; „A.“ od B. Thorvaldsena; „Dying A.“ od O. Rodina aj.).
V evropském hudebním a dramatickém umění tvořil mýtus o A. základ libreta mnoha oper 17. a 18. století. (nejvýznamnější jsou „Chain of A.“ od D. Mazzocchi; „A.“ od C. Monteverdiho; „A.“ od R. Kambera; „A. na Kypru“ od G. Legrenziho; „A in Love“ od R. Kaisera a dalších.).
(Zdroj: „Mýty národů světa.“)
– mladík, syn Fénixe a Alphesibei (neboli asyrského krále Tianta a jeho dcery Smyrny nebo kyperského krále Kinira a jeho dcery Myrrhy), milenec Afrodity. Mladý muž, jehož krása neměla obdoby ani mezi smrtelníky, ani mezi olympskými bohy. Podívejte se na další podrobnosti.
// Jacopo AMIGONI: Venuše a Adonis // Jacopo AMIGONI: Venuše a Adonis // TITIAN: Venuše a Adonis // TITIAN: Venuše a Adonis // TITIAN: Venuše a Adonis // Jose Maria de HEREDIA: Probuzení Boha // N. A. Kun: ADONIS
(Zdroj: “Mýty starověkého Řecka. Slovníková příručka.” EdwART, 2009.)
Jenže bohyně lásky, která Narcise takto potrestala, sama poznala muka lásky a svého milovaného Adonise (1) musela oželet. Milovala syna kyperského krále Adonise. Nikdo ze smrtelníků se mu nevyrovnal krásou, byl ještě krásnější než olympští bohové. Afrodita a Patmos a rozkvetlá Cythera na něj zapomněly. Adonis jí byl milejší než dokonce jasný Olymp. Veškerý čas trávila s mladým Adonisem. Lovila s ním v horách a lesích Kypru jako dívka Artemis. Afrodita zapomněla na své zlaté šperky, na svou krásu. Pod spalujícími paprsky a za špatného počasí lovila zajíce, plaché jeleny a kamzíky, vyhýbala se lovu impozantních lvů a divokých prasat. Požádala Adonise, aby se vyvaroval nebezpečí lovu lvů, medvědů a kanců, aby se mu nestalo žádné neštěstí. Bohyně zřídkakdy opouštěla králova syna a pokaždé, když ho opouštěla, modlila se, aby si pamatovala své požadavky.
Jednoho dne, v nepřítomnosti Afrodity, zaútočili Adonisovi psi při lovu na stopu obrovského kance. Zvedli bestii a za zuřivého štěkání ji odehnali. Adonis se radoval z tak bohaté kořisti; neměl tušení, že to byl jeho poslední lov. Štěkot psů se přibližoval a teď se mezi křovím mihl obrovský kanec. Adonis se už připravoval probodnout rozzuřeného kance svým kopím, když se k němu náhle kanec vrhl a svými obrovskými kly smrtelně zranil Afroditina oblíbence. Adonis zemřel na strašnou ránu.
Když se Afrodita dozvěděla o Adonisově smrti, sama se, plná nevýslovného zármutku, vydala do kyperských hor hledat tělo svého milovaného mladého muže. Afrodita šla podél strmých horských peřejí, mezi temnými roklemi, po okrajích hlubokých propastí. Ostré kameny a trny zraňovaly něžná chodidla bohyně. Kapky její krve padaly na zem a zanechávaly stopu všude, kudy bohyně prošla. Nakonec Afrodita našla tělo Adonise. Hořce plakala nad krásným mladým mužem, který brzy zemřel. Aby si na něj navždy uchovala památku, bohyně nařídila, aby z krve Adonise vyrostla něžná sasanka. A tam, kde kapky krve padaly z raněných nohou bohyně, všude rostly svěží růže, šarlatové jako krev Afrodity. Zeus Hromovládce se slitoval nad zármutkem bohyně lásky a nařídil svému bratrovi Hádovi a jeho ženě Persefoně, aby každý rok vypustili Adonise na zem ze smutného království stínů mrtvých. Od té doby zůstává Adonis šest měsíců v království Hádes a šest měsíců žije na zemi s bohyní Afroditou. Celá příroda se raduje, když se mladá, krásná oblíbenkyně zlaté Afrodity, Adonis, vrací na zem do jasných slunečních paprsků.
Krásná Afrodita vládne světu. Ona, stejně jako Zeus Hromovládce, má posla: skrze něj plní svou vůli. Tímto poslem Afrodity je její syn Eros, veselý, hravý, zákeřný a někdy i krutý chlapec. Eros létá na svých zářících zlatých křídlech nad zeměmi a moři, rychle a lehce, jako závan větru. V rukou má malý zlatý luk, za rameny má toulec šípů. Nikdo není v bezpečí před těmito zlatými šípy. Eros zasáhne cíl, aniž by zmeškal pauzu; Jako lukostřelec není o nic nižší než samotný zlatovlasý Apollón. Když Eros zasáhne svůj cíl, oči mu září radostí, vítězoslavně hodí svou kudrnatou hlavu vysoko a hlasitě se směje. .
Šípy Erosu přinášejí radost a štěstí, ale často přinášejí utrpení, muka lásky a dokonce i smrt. Tyto šípy způsobily mnoho utrpení samotnému zlatovlasému Apollónovi, samotnému ničiteli mraků Diovi.
Zeus věděl, kolik smutku a zla přinese syn zlaté Afrodity na svět. Chtěl být zabit při narození. Ale jak to matka mohla dopustit! Ukryla Erose v neprostupném lese a tam, v lesní divočině, dvě divoké lvice kojily malého Erose svým mlékem. Eros vyrostl a nyní se řítí po celém světě, mladý, krásný a svými šípy zasévá do světa štěstí, teď smutek, teď dobro, teď zlo.
Afrodita má dalšího pomocníka a společníka – mladého boha manželství Hymena. Letí na svých sněhobílých křídlech před svatebními průvody. Plamen jeho manželské pochodně jasně hoří. Sbory dívek během svatby vyzývají Hymena a žádají ho, aby požehnal manželství mladých lidí a poslal do jejich životů radost.
(1) Mýtus o Adonisovi a Afroditě si Řekové vypůjčili od Féničanů. Jméno Adonis není řecké, ale fénické a znamená „pán“. Féničané si tento mýtus vypůjčili od Babyloňanů, kteří měli mýtus o bohyni lásky Ištar a krásné Tammuz, umírajícím bohu, který každé jaro povstane.
(Zdroj: „Legendy a mýty starověkého Řecka.“ N.A. Kun.)
Venuše a Adonis.
Venuše a Adonis.
Sousoší A. Canovy.
Mramor.
1789-94.
Ženeva.
Villa La Grande.
Smrt Adonise.
Smrt Adonise.
Plastika G. Mazzuola.
Mramor.
Leningrad.
Poustevna.
Venuše a Adonis.
Venuše a Adonis.
Obraz od Tiziana.
1553.
Madrid
Prado.
Venuše a Adonis.
Venuše a Adonis.
Obraz P. P. Rubense.
Kolem 1614.
Leningrad.
Poustevna.
Jacob Adrians Backer. Venuše a Adonis. Kolem roku 1650
Cornelis Holstein. Venuše a Amor truchlí nad Adonisovou smrtí. Kolem roku 1655
Tizian Vecellio. Venuše a Adonis. 1553
Peter Paul Rubens Venuše a Adonis. První polovina 17. století.
užitečný
Podívejte se, co je „Adonis“ v jiných slovnících:
- Adonis – a manžel. Výpůjčka: Adonisovich, Adonisovna Původ: (V antické mytologii: Adonis je fénické božstvo přírody, zosobnění umírajících a vzkřísit vegetaci. Z jiného hebrejského ‘adon pán, vládce.) Slovník osobních jmen. Adonis Greek . Slovník osobních jmen
- Adonis — V řecké mytologii je Adonis krásný mladý muž, milovaný bohyní Afroditou (Cypris). Jeho jméno se používá jako synonymum pro pohledného mladého muže. Oblíbenec větrné Lais, Rozkošný miláček Kypru, Vědět, jak vydržet, můj Adonis, Její chvilková. . Slovník oblíbených slov a výrazů
- ADONIS – (Řecky: Adonis). 1) v mytologii: syn kyperského krále Kinira a jeho dcery Myrrhy, mladý lovec, oblíbenec Venuše, který mu kdysi nedokázal včas pomoci v boji s obrovským kancem, jeho tělo schoval a následně otočil do květiny. . Slovník ruského jazyka cizích slov
- adonis – a Adonis. ve smyslu „hezký mladý muž“ (ve starověké řecké mytologii bůh plodnosti) adonis a Adonis. Ve smyslu „bylinná rostlina; infuze pro léčbu kardiovaskulárních onemocnění” adonis a zastaralý adonis . Slovník problémů s výslovností a stresu v moderní ruštině
- Adonis – a Adonis. ve smyslu „hezký mladý muž“ (ve starověké řecké mytologii bůh plodnosti) adonis a Adonis. Ve smyslu „bylinná rostlina; infuze pro léčbu kardiovaskulárních onemocnění” adonis a zastaralý adonis . Slovník problémů s výslovností a stresu v moderní ruštině
- Adonis – Adonis. P.P. Rubens. Venuše a Adonis. OK. 1614. Poustevna. ADONIS (fénický „pán“, „pán“), umírající a vzkřísící bůh plodnosti ve fénické mytologii. Od 5. stol př. n. l. se kult Adonise rozšířil do Řecka, později do Říma. . Ilustrovaný encyklopedický slovník
- adonis – Viz . Slovník synonym
- Adonis — (Užhorod, Ukrajina) Kategorie hotelu: Adresa: Obec Baranyntsi, Slavyanskaya Street, 17 (Energetikov. Katalog hotelů
- ADONIS – rod jedné nebo víceletých bylin z čeledi pryskyřníkovitých. Přes 20 druhů, v mírném pásmu Eurasie a na severu. Afrika; rostou na suchých, otevřených místech. Adonis vernatum (adonis) obsahuje srdeční glykosidy a používá se v lékařství. Mnoho druhů je jedovatých. Velký encyklopedický slovník
- Adonis – (pán, vládce) v mýtech starých Řeků božstvo spojené s periodickým umíráním a znovuzrozením přírody. Adonis se narodil z prasklého kmene světového stromu. Bohyně Afrodita předala v rakvi k výchově dítě úžasné krásy. . Historický slovník
- Zpětná vazba: Technická podpora, Reklama na webu
- Cestování
Export slovníků na stránky vytvořené v PHP
WordPress, MODx.
- Označte text a sdílejteHledat ve stejném slovníkuHledat synonyma
- Hledejte ve všech slovnících
- Hledejte v překladech
- Hledejte na internetu Hledejte ve stejné kategorii
Další krásný mýtus.
Adonis (řecky Ἄδωνις) – (“pán”) – syn kyperského krále Kinira a Myrrhy, mladého krásného boha, který vládne řádu věcí na zemi.
Adonis byl proslulý svou krásou: zamilovala se do něj bohyně lásky Afrodita. Říká se mu také milovaný Dionýsos. Byl pastýřem a lovcem zajíců. Chvála múz o lovu ho inspirovala k tomu, aby se stal lovcem.
Afrodita najde mrtvého Adonise. John William Waterhouse, 1900
Na Kypru žil spravedlivý a moudrý král Kinir. Narodil se v Byblosu a přinesl úspěchy fénické kultury na Kypr. Kinir naučil obyvatele ostrova Kypr jejich rodnou hudbu, tanec a mnoho užitečných řemesel.
Kinir (Kiniras) – král Kypru, syn Apollóna, otec Myrhy (Smyrna), otec a děd Adonise.
Jednoho dne se Kinyřina žena chlubila, že její dcera Mirra je krásnější než samotná Afrodita. Bohyně nemohla tolerovat takovou urážku a vštípila Mirře vášeň pro jejího vlastního otce. Jednou v noci, když její sestra Kinira opila tak, že už ničemu nerozuměl, vlezla Mirra do jeho postele. Když se Kinir dozvěděl, že ji jeho dcera oklamala, aby od něho počala dítě, které měla brzy porodit, byl tak rozzuřený, že vytasil meč a vyděšená Mirra se vrhla pryč z paláce. Když ji její otec u útesu předběhl, Afrodita ji spěšně proměnila v myrhový strom a meč jejího rodiče rozpůlil kmen. Z trhliny vypadl maličký Adonis.
Afrodita, již bědovala nad tím, co udělala, uvěznila Adonise v rakvi a předala ji Persefoně, královně mrtvých, s prosbou, aby ji ukryla na odlehlém místě.
Persefona, hořící zvědavostí, otevřela rakev a našla v ní Adonise. Byl tak sladký, že ho vzala do náruče a odnesla do svého paláce, kde ho vychovala.
Narození Adonise: jeho matka Cinyra drží dítě v náručí. Autor – Marcantonio Franceschini, 1700
`The Birth of Adonis` (rytina, autor – Nicolas-Andre Monsiau
Jednoho dne šla Afrodita do Hádu a zeptala se Persefony, co se stalo s rakví, kterou jí kdysi dali do úschovy. Persefona k sobě zavolala mladého muže nadpozemské krásy. Mladý Adonis byl tak krásný, že Afrodita okamžitě zahořela vášní a dožadovala se jeho návratu. Ale Adonis už byl Persefoniným tajným milencem a ona to rozhodně odmítla.
Socha Adonise (od BT Thorvaldsen
Pak se Afrodita musela obrátit na Dia. Nechtěl ale řešit spory mezi bohyněmi, které se o krasavce nepodělily a odkázaly ho k soudu, jemuž předsedala múza Calliope. Uznala, že Afrodita a Persefona mají stejná práva, a rozhodla se, že bude trávit čas s každým postupně. Ale aby si Adonis odpočinul od zásahů milujících bohyň, Calliope rozdělila rok na tři stejné části, z nichž jednu musel Adonis strávit s Persefonou, druhou s Afroditou a třetí podle vlastního uvážení. Ale Afrodita, využívajíc své moci nad láskou a opasku utkaného z chtíče, využila i volného času mladého boha, který z vlastní vůle zůstal s Afroditou.
Paolo Veronese. Venuše a Adonis. 1580
J. Heinz. Venuše a Adonis. 1595
Afrodita porodila syna z Adonis, Golgu, zakladatele Golgi na Kypru, a dceru Beroi, zakladatele thráckého Beroi.
Afrodita trávila veškerý čas se svým milencem. Afrodita s ním lovila v horách a lesích Kypru jako dívka Artemis.
Někdy však musela opustit svého milence, aby mohla navštívit Olymp. A Adonis lovil sám.
Persefona, která se dozvěděla, že Afrodita nepoctivě tráví dvakrát tolik času s Adonisem, se rozhodla pomstít. Šla za Afroditiným milencem Aresem a řekla mu, že Foam-Born má před ním přednost, velký Ares-Enial, nějaký smrtelný, zženštilý, hezký Adonis. Ares, zapálený žárlivostí, ale nechtěl se hádat s Afroditou, se proměnil v divočáka a zamířil do lovišť svého rivala. Když Adonisovi psi zachytili stopu obrovského kance, mladý muž se radoval z tak bohaté kořisti. Netušil, že to byl jeho poslední lov. Kanec se na něj vrhl a smrtelně ho zranil.
Afrodita se snaží držet Adonise. Autor – Jacopo Amigoni
Venuše a Adonis. Autor – Ferdinand Bol, 1658
An. Carracci. Venuše, Adonis a Amor. 1595
Spící Afrodita a Adonis se vracejí z lovu. Autor – Jacopo Amigoni
Venuše a Adonis, fragment
a celý obrázek. Autor: Peter Paul Rubens.
Rubens.Venuše a Adonis.
.
Venuše a Adonis. Afrodita se mu snaží zabránit, aby šel za kancem. (autor – Tizian)
Afrodita ho našla už umírat, jasná krev z jeho rány postříkala trávu kolem místa, kde ležel. Oplakala ho a proměnila šarlatové cákance krve v nejjemnější květ sasanky nebo větrný květ, jak vítr otevírá okvětní lístky květu, a ty brzy odlétají s větrem.
Adonis jako stín sestoupil do Hádu do nerozděleného majetku královny Persefony. Nešťastná Afrodita prosila Dia, aby dovolil Adonisovi, aby se k ní každoročně na nějakou dobu vracel. Od té doby rozkvět sasanek znamená jeho návrat k životu a obnovení úrodnosti země.
José de Ribera. Adonis a Afrodita. 1637
Smrt Adonise. Autor: Nicolas Poussin
