Vlastně není nutné chodit na vzdálené jižní svahy. Brzy sníh sesune do příkopů a sněženky a borůvky pokrývají odlehlá zákoutí zahrady. A pak je vystřídají sasanky. Ale vydat se na vzdálené svahy za prvními sněženkami je něco jako rituál „šlapání po ryastu“. To znamená, že zima skončila a že vám byla udělena milost přežít až do jara a vstoupit do nového kola koloběhu života. Kytice sněženek ze „vzdálených svahů“ je něco jako odměna a zjevení, že se dá žít.
Tady by nikoho nenapadlo, že trhání sněženek je forma moderní svatokrádeže. Slova „Červená kniha“ pro lidi, kteří vyrostli na těchto svazích, vedle těchto sněženek, zní stejně zvláštně jako nějaká „permakultura“ nebo „ekovesnice“.
O environmentálních názorech našich vesničanů lze říci mnoho špatných slov. Odvádějí odpadní vodu ze stodoly do příkopu u silnice. Hranice jejich ekumény může být určena linií nakládání s odpady – zpravidla nejbližším korytem rokle či potoka, nebo vzdálenější stranou polní cesty. Přehrazují potoky, vypalují trávu, kácejí stromy na svazích na nulu. Ale slovo „sněženka“ nebude v seznamu výtek. Už jen proto, že na všechny – na všechny! – každé jaro na dvoře rozkvete alespoň pár keřů a některé dvory – většinou staré – jsou pokryty bílou a zelenou barvou jako koberec. Kytice se trhají, vkládají do váz, sklenic a dóz a vezou se na trh. Díky tomu není rok od roku květů méně – ani na dvorech, ani na vzdálených stráních.
Bydlím ve velkoměstě, sám jsem se mračil na prodavačky tohoto specifického sezónního zboží. Vím o Červené knize ao „dravém vyhlazování“ a o tom, jak květinové louky trpí „nesprávnými technikami sběru“ – jsem starým předplatitelem „Mladého přírodovědce“. A křehkost petrklíčů vyvolává soucit a sentimentální myšlenky, že „přírodu je třeba chránit“. A kdyby můj život stále plynul po obvyklých asfaltových kanálech mého rodného hlavního města, horlivě bych se připojil k FB kampani „utrhněte prodejce sněženek policii“.
Teď mám ambivalentní pocity. Kamarádi rozumím – musí se respektovat Červená kniha, ochrana přírody, zákaz sběru a prodeje a kodex atd. Ale jakmile se podíváte z monitoru na nejbližší pozemek, ztrácí se zaměření. A vůbec nejde o to, že „nelitujete květiny“. A nejde ani o to, že je tady mám – seč je bokem. Ale z nějakého důvodu mi „ekologismus“ mých přátel na FB začíná připadat velmi abstraktní a mizející úzký.
Tento „ekologismus“ se ukazuje jako druh sentimentality. “Je mi líto květin” – to je jeho motto a jeho hnací síla. Samozřejmě vám není líto babiček, které prodávají kytice: sněženky jsou ohroženým druhem a pro babičky není konec v dohledu. A nějak se ukáže, že právě babičky s kyticemi se v příběhu se sněženkami stanou hlavním ekologickým padouchem.
Reklama na dsnews.ua
Moji „ekologičtí“ přátelé (většinou přátelé) žijí ve městech. Do práce jezdí autem nebo mikrobusem, každou položku v supermarketu zabalí do samostatného igelitového sáčku, vybité baterie vyhodí do společného kontejneru na odpad (jiné nejsou), neopatrnou rukou vloží PET obaly do nákupního košíku, vymění svůj smartphone každý rok lijí litry saponátu na nádobí, podlahu, dřez a záchod a bojují o každý metr čtvereční obytné plochy. Horská pásma městských skládek svědčí o ekologických zvyklostech mých městských přátel. vnitřky mořských plazů vycpané polyethylenem. Ale průmysl, který uspokojuje přehřátý spotřebitelský trh, městské skládky, které nasycují zemi jedem nejen pod sebou, ale i na kilometry kolem – to vše je jaksi mysticky odsunuto do gigantického stínu monstrózních postav babiček prodávajících kytice petrklíčů. .
V otázce ekologie zůstáváme věrni svým obecným informačním zvyklostem – tam, kde něco nevíme nebo víme přibližně, se živíme mýty a módou, aniž bychom se zatěžovali hledáním faktů a studiem tématu. Navíc v záležitostech životního prostředí také praktikujeme dvojí morálku: nejsme připraveni si odepřít pohodlí, ale tam, kde nás to nic nestojí, jsme svatější než ekumenický koncil.
Rostlinné a živočišné druhy se objevují a mizí. Zmizely před námi, mizí s námi (a kvůli nám) a zmizí i v budoucnu. Náš vlastní druh může potkat stejný osud. Zmizení druhu samo o sobě není nic nepřirozeného. Což nás samozřejmě nezbavuje odpovědnosti a nečiní toto zmizení o nic méně tragickým.
Nicméně sentimentální odpověď – „Je mi líto květiny“ – je spotřebitelskou odpovědí. Lze nalézt skutečné způsoby, jak snížit tlak na životní prostředí. A to není nutně „cesta umírněnosti“ – cesta opuštění polyethylenu a plastu, domácích chemikálií a nejnovějších elektronických přístrojů. Snížení míry spotřeby a podle toho i výroby je poněkud utopická myšlenka, která se pro náš typ civilizace příliš nehodí. Jeho duch spočívá v tom, že dělat je vždy lepší než nedělat.
Není proto potřeba se nutit něco nedělat. Je lepší následovat svou povahu a dělat něco užitečného. Nedělat nestačí.
Nestačí odmítnout nákup sněženek. A k záchraně druhu (nejen druhu Galanthus, ale i druhu Homo sapeins) nestačí ani utrhnout starou dámu. Zasadit sněženky
Na dvoře, na náměstí nebo v parku, na chatě vašich rodičů nebo jen tak na obvyklém místě pro venkovské pikniky. Výsadbový materiál je k prodeji. A pokud je vám líto utrácet peníze, řekněte mi – na dalším svahu vám vyhrabu nějaké cibuloviny.
Obecně zaměstnejte ruce – má to pozitivní vliv na vaši hlavu. Pokud je výsadba stromu příliš grandiózní a není tam místo, postavte na zimu krmítko pro ptáčky a na léto napáječku. Bojujte s bytovým úřadem o kontejnery na separaci odpadu. Alespoň na síťovou klec na plastové lahve.
Ale hlavně se snažte pochopit, co se v přírodě a s přírodou děje. Ne „koukat na film“ a srdečně plakat nad hořkým osudem Stellerovy krávy, která byla celá sežraná, je samozřejmě katarze, ale pouze vaše osobní, přírodě to nijak nepomůže. Pokuste se pochopit, co se děje na tom kousku země, který máte pod nohama. Slovo „ekologie“ obsahuje něco navíc a není ani přesně tím, co do něj vkládají masoví konzumenti FB krmiv.
Moderní gentleman vyvozuje závěry o „ekologii“ na základě módních trendů, tedy v hlavním vysílacím čase a titulních materiálech na populárních zdrojích. Tyto materiály nedávají představu o ekologii – dávají představu o módě.
„Eko-móda“ je také v první řadě móda. A jeho cílem je samozřejmě vysoký prodej, nikoli ochrana životního prostředí
Nezáleží na tom, zda mluvíme o „ekovesnicích“ nebo o oděvních řadách. Víte, ty krásné dlouhé (obvykle dlouhé) volné letní šaty vyrobené z něčeho, co naznačuje nebělené prádlo. „Velmi jednoduché kambrické šaty“ od Anny Kareninové, které si Dolly vzala jako výtku pro sebe, protože velmi dobře věděla, „co tato jednoduchost znamená a za jaké peníze to stojí“. Občas se však dostanou do centra pozornosti ekologičtí aktivisté. Zpravidla brání nějaké zatracené náměstí tři zakrslé stromy, jejichž environmentální hodnota je vyšší než cena zlata na mezibankovním trhu, protože na deset bloků v žádném směru už není stéblo trávy.
Chápu tyto lidi, když se s hrůzou – upřímnou hrůzou – dívají na kytice sněženek, za kterými stojí duchové stovek ušlapaných hektarů, tisíce poškozených cibulovin a za nimi zničené generace nádherných křehkých květin. O kterých, nebýt těchto jarních kytic – v kostnatých rukou buď babiček, nebo smrti samotné – by ani nevěděli, jak vypadají. Protože do karpatské oblasti „zaplavené“ sněženkami v tuto roční dobu nikdo nejezdí – v oblíbených lyžařských střediscích již sníh roztál a období letních prázdnin ještě nezačalo. Ukazuje se tedy, že obyvatel moderního velkoměsta nemá kromě filmů a FB zdrojů žádné zdroje znalostí o své rodné přírodě.
Když jsem byl novinářem v hlavním městě, nemohl jsem pochopit – a nedokázal jsem se s tím smířit – skutečnost, že většina „otců města“ (mého rodného města), lidí, kteří činí životně důležitá rozhodnutí pro městský organismus, se narodila a vyrostla na vesnici. Každý více či méně nápadný životopis začínal daleko za hranicemi nejen hlavního města – i skromného regionálního centra. S tím bylo něco zásadně špatně. Pouze člověk formovaný městským prostředím dokáže město procítit, pochopit jeho potřeby, vidět jeho dynamiku, představit si perspektivy a nepředstavovat si něco zcela nepřirozeného. Pak prostě nebude moci dělat městu to, co lidé, kteří jsou od dětství přesvědčeni, že dům se dvěma patry je chladnější než jeden, a proto je o dvacet pater chladněji než o deseti. Tato myšlenka by obyvatele města nenapadla. Je si jistý, že „cool“ je, když je u domu předzahrádka a na konci ulice park. Předzahrádka, náměstí, park nepřipomíná obyvateli města rozlehlé bramborové pole, ve kterém musí od rána do večera ohýbat záda, a proto nechce obyvatel města hned zaplnit všechnu tuto nenávistnou zeleň čistý beton.
Ekosystém města je obyvateli města jasný, je od něj neoddělitelný. Ale pro obyvatele města je těžké pochopit, co a jak se děje v těch ekosystémech, které se nacházejí mimo město – takže se zde živí hlavně mýty
Abyste měli představu o životních cyklech přírody, musíte se jich zúčastnit, cítit je na vlastní kůži a projít si vlastními zkušenostmi. Jelikož jsem dlouho nebyl metropolitním novinářem, mohu o tom mluvit docela sebevědomě. Existuje mnoho příležitostí, jak jít za hranice „monoekologie“, a tedy i za ekologické mýty a eko-módy – pokud existuje touha. Pak snad budou mít šanci jak sněženky, tak i náš vlastní druh.
Jaro stále více prosazuje svá práva. A přestože jsou v lese ještě metr hluboko závěje, pojďme se bavit o květinách. Do 8. března si pro ně většinou chodíme do obchodu. Jaké první jarní květiny bychom měli v přírodě očekávat a které z nich raději netrhat v lese?
Sněženky, ale ne naše
Kamarád mi poslal fotku z Kerče (Krym) – na stole jsou sněženky ve váze. Jsem rozhořčen: jak je možné, že tyto květiny jsou uvedeny v Červené knize! Jsou uvedeny, ale mé kamarádce rostou na jejím pozemku sněženky. Má právo si je vybrat a dát do vázy. Ale těm, kdo se vydají do krymského lesa a natrhají si kytici sněženek, hrozí pokuta 2500 až 3000 rublů podle článku 4.1 krymského zákona o správních deliktech – za ničení vzácných druhů rostlin.
Ale to je podle krymských zákonů. A co naše?
— V přírodních podmínkách našeho kraje sněženky – botanický název rodu Galanthus, bylinná trvalka – nerostou, – Angela Rumyantseva, kandidátka biologických věd, docentka katedry biologie na ChSU říká „Rechi“. — V každodenním chápání lidé často nazývají sněženky nejen galanty, ale i jiné rostliny, například petrklíče, jako jsou krokusy. Ve volné přírodě v našich končinách také nerostou, ale často se vysazují do okrasných výsadeb. Proč se rostlinám říká sněženky? Jedná se o květiny, které se objevují jako první na jaře v rozmrzlých oblastech, kde se slunce zahřálo. Vynořují se zpod sněhu s hotovou stopkou, se kterou přezimovali.
A jaké květiny v našem kraji nás potěší jako první?
Prvosenky z Vologdské oblasti
Prvními květy v regionu Vologda jsou smrtka vlkošedá, husí cibule, kozí vrba, plicník obskurní, játrovek ušlechtilý, lumbago, fialka, hustá corydalis, jarní brada, jarní hluchavka a tak dále. I když z pohledu botaniků je prvosenka ruský název pro rostliny rodu Primula (Primula).
Ne všechny jsou v Červené knize regionu Vologda. Jak nám vysvětlila Angela Rumyantseva, samotná Červená kniha neustále prochází změnami. Pokud je rostlina na pokraji vyhynutí, pak je pod přísnou státní kontrolou. Existují rostliny, jejichž počet zatím nestačí k zachování druhu v přírodě. Existují také ti, kteří opustili Červenou knihu: druh obnovil své počty. Nemáme v úmyslu určit tuto gradaci, je pro nás důležité pochopit, zda je ta či ona jarní květina v Červené knize nebo ne.
Začněme tím, jaké první jarní květiny osobně uvidíme a kdy.
Jako první uvidíme podběl na mýtinách, podél silnic, v rozmrzlých oblastech ve městě. Jsou to skromné žluté květy, podobné malým pampeličkám nebo astry, jasné a radostné jako dlouho očekávané jarní slunce. Podběl není chráněná rostlina.
Dále nás potěší cibule husy žluté, cibule husy načervenalé, cibule husy granulované, cibule husy malé. Rostou v listnatých lesích, na okrajích lesů, pasekách, trávnících a v houštinách křovin. Husí cibuli lze nalézt podél břehů Sheksny a dokonce i v parcích a na starých trávnících v Čerepovci. Kvete začátkem května, pokud je teplo, rychle uvadá a mizí až do příštího jara. Všechny druhy husí cibule jsou uvedeny v Červené knize regionu Vologda.
No a pak se objeví zbytek petrklíčů, mezi nimi jsou i chráněné druhy.
Konvalinka. Roste v lesích, často na okrajích lesů, pasekách, na březích řek, v houštinách křovin a někdy i na záplavových loukách. V některých oblastech regionu Vologda tvoří konvalinky rozsáhlé houštiny, kde byly sbírány v průmyslovém množství pro získávání léčivých surovin. Nyní je konvalinka na seznamu vzácných druhů rostlin a hub zahrnutých v Červené knize regionu Vologda a vyžadujících biologickou kontrolu (sledování) jejich stavu v regionu.
Stejný seznam zahrnuje smrtící vlkodlaky, violku Selkirk, hustou corydalis a jarní jasanu.
Seznam vzácných a ohrožených druhů rostlin zahrnutých v Červené knize regionu Vologda a podléhajících ochraně v regionu zahrnuje takové raně kvetoucí rostliny s krásnými květy, jako je jaterník ušlechtilý, prvosenka jarní, prvosenka velkomisá, adonis jarní, sasanka lesní, sasanka dubová, sasanka altajská, odhaleno lumbago. Populární název pro lumbago je spánková tráva. Nádherný nadýchaný fialový květ. Kvete v polovině května, roste v borových lesích, na pasekách a okrajích lesů, včetně poblíž Cherepovets v Green Grove. Je zajímavé, že mírný rekreační tlak (to znamená, že lidé navštěvující pěstitelské oblasti – ale nikoli trhání květin nebo ničení nebo šlapání rostlin!) přispívá k zachování regenerace semen těchto krásných květin. Faktem je, že hustý mech a hustá podestýlka v borových lesích brání klíčení semen spánkové trávy.
Pokud to porušíte, zaplatíte pokutu.
Mluvili jsme o krymských pokutách za sběr sněženek. Poskytujeme odpovědnost za rostliny v červené knize nasbírané v lese?
Bohužel jsme neobdrželi oficiální odpověď, je třeba to udělat prostřednictvím oficiální žádosti. Co když jaro skončí? Informace nalezené na internetu. Ano, je poskytována. Toto je článek 8.35 Kodexu správních deliktů Ruské federace „Zničení vzácných a ohrožených druhů zvířat nebo rostlin“.
Zahrnuje uložení správní pokuty občanům ve výši 2500 5000 až 15 000 rublů. S konfiskací právě těchto rostlin. Pro úředníky se pokuta pohybuje od 20 000 do 500 XNUMX rublů, pro právnické osoby – od XNUMX tisíc do milionu.
Je to tak, přírodu je potřeba chránit. A pokud opravdu chcete sbírat kytici květin z Červené knihy, můžete je zasadit do své dachy. Dnes chovatelé nabízejí různé druhy spánkové trávy, odrůdy petrklíčů (petrklíčů) s různými tvary a barvami květů, dvoujátrovky a dokonce i konvalinky s růžovými květy. I když pro mě jsou ty bílé stejně dobré.
Sněženky v našich končinách nerostou. Oblíbené konvalinky ale rostou. Konvalinka je jedna z posledních mezi našimi petrklíči, která kvete.
