Pokud analyzujeme historická fakta, bude velmi obtížné najít oblast kazašského života, ve které by kůň nehrál alespoň malou roli. Přečtěte si o koni a jeho významném místě v kultuře lidu v materiálu NUR.KZ.
Kůň může být bezpečně nazýván nejdůležitějším zvířetem v kulturním a každodenním prostředí kazašského lidu. Těžko bychom hledali jiné zvíře, které by hrálo tak významnou roli a plnilo tolik různých funkcí jako kůň.
Po mnoho staletí byl kůň nedílnou součástí nomádského života Kazachů. Nebylo by přehnané říci, že existence rodiny doslova závisela na dostupnosti a počtu koní. Vzhledem ke zvláštnostem jejich způsobu života se Kazaši museli pravidelně stěhovat z místa na místo a vyhánět drobná hospodářská zvířata na jiné pastviny. Bez koně bylo velmi těžké zvládnout takovou dřinu.
Kůň byl navíc vždy hlavním a téměř jediným dopravním prostředkem ve stepi. Jak víte, vzdálenosti v našich rodných zemích jsou obrovské: pro pěšího člověka je někdy nemožné je překonat. Pamatujme také, že step znamená v létě nesnesitelné vedro a v zimě strašné mrazy. Nezapomínejme na zvláště suchá místa, jako jsou pouště, a obtížné horské cesty. Bez koně cestující riskoval, že jednoduše nedorazí do cíle.
Podoba koně zaujímá v kulturním a každodenním prostředí Kazachů tak důležité místo, že se samozřejmě nemohlo stát součástí folklóru. Podle informací ze vzdělávacího portálu „Historie Kazachstánu“ se Kazaši z Senior Zhuz, kteří chtěli od svých přátel zjistit pohlaví novorozence, zeptali: „Koyshy ma, zhylkyshy ma?“ („Pastýř nebo pastevec?“). Pastýř znamená syna, a když pastýř znamená dceru: myslelo se tím, že dcera vyroste a ženich za ni v budoucnu zaplatí výkupné s koňmi. To znamená, že dívka byla nazývána pastevcem, protože dříve nebo později přivedla do své rodiny koně.
K narození dítěte se váže i jeden lidový zvyk. Pokud se narodil chlapec, přestřižená pupeční šňůra se dala zabalit do hadru a uvázat koni na hřívu. Někteří věřili, že z dítěte pak vyroste dobrý jezdec a také zručný chovatel hospodářských zvířat.
Kazaši mají samozřejmě také zvláštní rituál, který je zvykem provádět po oslavě „Kyrkynan Shygaru“ (dítě dosáhne 40 dnů věku). Tento rituál se nazývá „Uzengiden otkizu“ (to znamená, že se provádí pod třmenem). Během tohoto obřadu je dítě symbolicky provlečeno smyčkou třmenu. V tomto případě musí kůň patřit vážené osobě: za starých časů to mohl být válečník, akyn nebo řečník. Přitom on sám by měl být při obřadu v sedle. Mnoho Kazachů věřilo, že z dítěte neseného pod třmenem definitivně vyroste šťastný člověk.
Koně jsou také zvířata, bez kterých by před 100-150 lety nemohlo dojít k jedinému vojenskému střetnutí. Samozřejmě, že mezi Kazachy byl kůň pro válečníka spolehlivým společníkem. Jezdec vyžadoval mnoho úsilí, aby ve svém koni pěstoval odvahu, sílu, vytrvalost a oddanost. Samozřejmě hodně záleželo na konkrétním plemeni koně, ale bez neustálého tréninku mohl kůň zeslábnout a zlenivět. Obrovskou roli sehrála i míra vzájemného porozumění mezi majitelem a koněm: již dlouho je známo, že koně jsou mimořádně inteligentní a bystrá stvoření.
Zajímavý je i zvyk, ke kterému se obě válčící strany uchýlily při uzavírání příměří. Bývalí nepřátelé zabili bílého koně a pak si oba poslové namočili ukazováčky do krve a přísahali, že jejich národy na sebe nezaútočí. Portál Tarikh poskytuje podobnou historickou epizodu. V roce 1740 uzavřeli kazašský chán Abylai a dzungarský huntaiji příměří provedením tohoto neobvyklého rituálu.
Právě s bílým koněm Kazaši spojují několik známých přesvědčení. Někteří tedy věřili, že když se koupete v mléce bílé klisny, člověk se zbaví všech nemocí a nebude znát smutek. Podle jedné legendy koupal slavný hrdina Alpamys své staré a vyčerpané rodiče v mléce bílé klisny. Bílý kůň byl také považován za symbol vítězství. Aby mohl hlásit vítězství ve válce, byl vždy vyslán posel na bílém koni.
Nelze neříct pár slov o bájném stvoření – tulparu. Podle legend a pověstí se jedná o koně s křídly (podobné zvíře – Pegasus – je ve starověké řecké mytologii). V lidovém umění mnoha turkických národů je obraz tulparu – kouzelného koně obdařeného lidskými vlastnostmi.
Na závěr můžeme připomenout některé příklady malého folklórního žánru dostupného v kazašském jazyce a věnovaného koni. Jsou známá následující přísloví a rčení:
- Er kanaty – at (Křídla batyra – kůň)
- Zhigettin sorlyson, attyn zholdysy tenestiredi (Šťastný kůň zachrání nešťastného jezdce)
- Arystan an patshasy, zhylky mal patshasy (Lev je král zvířat, kůň je král domácích zvířat)
- Zhaksy at zhanga serik (Dobrý kůň je duchovní přítel)
- Zhaksy tulpar shapsan – at, ushsan – kanat (Rychlonohý kůň je jako pták)
- Zhuirik atka zhel kamshy (Pro rychlého koně a vítr – bič).
*Materiál připravený s podporou odboru pro náboženské záležitosti města Almaty
