Jednou v rozhovoru odpověděl režisér James Cameron na otázku „Proč Jack stále umírá v Titaniku, protože na desce bylo dost místa pro dva?“ odpověděl: „To je jednoduché! Jack se utopil, protože na straně 147 scénáře bylo napsáno, že umírá. A kdyby se neutopil, spadl by na něj komín.” No, na žádost novináře vysvětlil podrobněji.
James Cameron řekl, že právě ten kus dřevěného obložení, na kterém Rose ležela, měl ve skutečnosti dost místa pro dva. Společně by se ale nedokázali udržet na hladině – kůže by se začala potápět od váhy dvou lidí. Režisér dlouho hledal vhodný kus dřeva pro tuto chvíli. Takové, které hrdinka Kate Winsletová vydržela 3 hodiny, které bylo nutné vydržet až do příjezdu záchranné lodi. Ale o to nejde. „Kdyby Jack přežil, konec filmu by ztratil smysl,“ uzavřel režisér. — Toto je obraz o smrti a odloučení; Jack musel zemřít. Takže by se to stalo, nebo by na něj spadla trubka – to není tak důležité. To je umění. A DiCapriova postava zemřela z uměleckých důvodů, ne z fyzických.”
K podpoře
4 года назад
Mimochodem, nosnost desky u mě nikdy nevzbuzovala žádné otázky. Jako dítě jsem jezdil na raftech a dokážu si zhruba představit, co je co. A všechny ty výkřiky o tom, že prý „je tu dost místa pro dva“, vyvolaly jen úsměv. Takto může argumentovat jen někdo, kdo vůbec nerozumí vztlaku stromů)
rozšířit vlákno
4 года назад
Nikdy jsem nepochopil tyhle nesmysly o volném prostoru. Ve filmu se hrdina pokusil vlézt dovnitř a uvědomil si, že by to jen zhoršil, a tak zůstal poblíž.
rozšířit vlákno
4 года назад
Je smutné, že režisér musí vysvětlovat tak samozřejmé věci. Cameron takový příběh natočil, u Kryžovnikova popíjeli Jack a Rose vodku, dokud nedorazí záchranáři.
rozšířit vlákno
4 года назад
Idk, možná je to můj dojem, ale stejně.
Leo není jen skvělý herec, je kurva mega talentovaný!
Nudný režim zapnutý.
Vyřešíme to během milisekundy.
Tady Jack pomáhá Rose vylézt na ten zatracený kus dřeva.
Kus dřeva se převrací.
Jack to chápe. Jen se znovu podívejte na emoce v jeho tváři. Jasně říkají, že kus dřeva neunese váhu, takže Rose přežije, ale on ne. A doslova na vteřinu také lehce přikývne na znamení podřízení se svému osudu.
Režim vrtání je vypnutý.
Leo nám to vysvětlil předem.
rozšířit vlákno
4 года назад
Byl bych naštvaný, kdyby přežil. ne, ne z Padonkovových výmyslů. Cameron má pravdu, byla by to kravina, ne historie
rozšířit vlákno
Podobné příspěvky
Před 2 dny
Odpovězte na příspěvek „První den scénáristy“
Zajímavé čtení. Ale vyvstaly otázky. Buď je autor neuvěřitelný vypravěč, nebo skončil v nějaké extrémně neobvyklé filmové společnosti, kde se režisér najednou z ničeho nic ptá scénáristy, co a jak natočit.
Pracuji jako scenárista, mám odpovídající vzdělání. Pracuji v Rusku. To je důležité, protože zahraniční filmové společnosti mají své produkční triky, nejsou tam čistí scénáristé, jsou tu showrunneri – jakási směsice producenta a scénáristy. A pokud se bude stále brát v úvahu názor showrunnera na produkci (protože on je hlavní na place), pak v ruských reáliích je scénárista na place i mimo něj zodpovědný pouze za scénář (pro v SSSR, v Ruská federace, hlavní na place je režisér – režisér). Ano, scénárista může být požádán, aby před natáčením přepsal několik scén, aby je přizpůsobil podmínkám natáčení (ne vždy je možné a nutné natočit přesně tak, jak bylo původně napsáno ve scénáři, překáží spousta produkčních faktorů : počasí, možný počet přídavků, potřeba grafiky. rozpočet. , nakonec. Výrobce se VŽDYCKY bude snažit někde ušetřit a místo např. dvou tanků vrazit do placu jeden. A místo toho jeden tank, bojové vozidlo pěchoty, protože v konkrétní den je jeho pronájem levnější než tank. A to je úkol scénáristy – vystoupit a rychle zjistit, proč se dva tanky ze scénáře proměnily v bojová vozidla pěchoty). Aby se režisér poradil se scénáristou, hlavně se začátečníkem (.), jakou scénu má natočit dál? Ptal se, jak vůbec mohl něco natočit? Nesmysl! I v ústavech se naši režiséři učí, že názor scénáristy je jen dětská řečička, každý seberespektující režisér je téměř povinen si scénář přepsat (naprostý nesmysl, upřímně řečeno, scénáristé potřebují a jsou důležité respektovat, není to jen že se jedná o samostatnou filmovou profesi, ale bohužel mnoho mladých režisérů má tyto destruktivní postoje ve skutečnosti vrtané v hlavě).
Následující. Plán natáčení sestavuje DRUHÝ ŘEDITEL. Přinejhorším výkonný producent. Někdy pomáhá asistent režie (pomerzh). Někdy nedojde k žádnému poškození (je škoda, když se to stane, znamená to, že studio šetří peníze). Mimochodem, druhý režisér je zodpovědný i za kompars v záběru a obecně vše, co se týká „pozadí“ (zázemí, kde se komparzisté vyhýbají), je jeho odpovědností. Scénárista tu ale vůbec není. Je zodpovědný za dramaturgii, ale ne za natáčení. Někteří scénáristu na natáčení vůbec nezavolají, protože má nárok na doplatek za přítomnost na natáčení. Úkolem scénáristy na place je zajistit, aby herci správně namluvili své repliky, a pokud je to nutné, někde něco přepsat (viz důvody sčítání výše).
A třetí otázka. Co je to za ruskou filmovou společnost, která natáčí složitý film (a kaskadérské kousky, výbuchy, helikoptéry atd., již převádějí film do kategorie „komplexní produkce“), aniž by najala alespoň druhého režiséra? )) Jak řekl soudruh Stanislavskij: “Tomu nevěřím!”
Milý TS, alespoň nějak dokážeš, že ten příběh je skutečný. Jinak to zatím vypadá jako dětská fantazie člověka, který má k filmovému procesu nekonečně daleko, ale opravdu sní o tom, že v něm bude (a ne jen tak v jakékoliv pozici, ale v pozici „Jsem důležitý, režisér se se mnou radí!“).
Zobrazit plnou
Před 3 dny
První den scénáristy
V roce 2008 jsem napsal scénář „99“ a dal ho k prodeji na burze filmových scénářů. A zapomněl jsem na jeho existenci, jako na mnoho jiných mých nápadů.
Krátce o zápletce:
„Multimiliardář zemře a zanechá závěť, podle níž se veškerý peněžní majetek v podobě 80 miliard dolarů rozdělí mezi 100 osob uvedených v závěti. Všem těmto lidem jsou zaslány pozvánky na obřad závěti. Obřad se koná na soukromém pozemku, na ranči uprostřed ničeho. Shromáždí se tam všichni dědici, přiletí helikoptéra s notářem – jmenuje všechny na seznamu a oznámí podmínky závěti, jejíž podstatou je, že částku si každý rozdělí rovným dílem, abyste mohli zadat nebo se zříci svého sdílet, musíte u tohoto notáře do šesti měsíců podepsat souhlas. Po šesti měsících budou peníze převedeny na účty dědiců. Samozřejmě všichni hned podepisují souhlas a uvádějí čísla svých účtů, kromě jednoho člověka – nemocného chlapa, kterému nezbývají víc než 3 měsíce života. S notářem okamžitě odlétají z ranče. Zbývajících 99 lidí zůstává u bufetového stolu.
Pak se ale na ranči objeví skupina 10 těžce ozbrojených zabijáků oblečených do černých uniforem a začíná krvavý masakr – většina lidí je zabita na otevřeném poli, několik lidí se schová v domě, zabarikáduje se a brání. Po nějaké době se objeví policie a armáda – a vrazi zmizí. Zbývající dědici jsou vyvedeni a začnou se přede všemi skrývat. Začíná vyšetřování, veřejný výkřik, jak se to mohlo stát a tak dále. V průběhu se ukazuje, že bylo zabito 76 lidí z 99, policie odvezla 23 živých.
Po nějaké době pokračují vraždy zbývajících dědiců, jeden po druhém jsou nalezeni mrtví. Vyšetřování naznačilo, že vrazi, kteří zabili lidi na ranči, byli mezi těmi, kteří byli z ranče odvedeni.
Obecně platí, že toto je spiknutí, dále vám to neřeknu – abych nerozbil intriku.
Zkrátka detektivka s filozofickým podtextem na téma paradoxy moderní společnosti.
V roce 2017 jsem dostal nabídku na zfilmování svého scénáře, ale bylo to tak malicherné a poněkud ponižující, že jsem odmítl.
A pak, na začátku roku 2024, jsem dostal novou nabídku: 50 150 $ za souhlas autora a XNUMX XNUMX $ za plnou účast na projektu jako scénárista.
Souhlasil jsem, podepsal smlouvy, plánovalo se zapojení korektorů do práce a většina částky byla rozdělena na jejich práci.
A tak jsem byl pozván na první den natáčení. Většinou se jedná spíše o otevření nějakého staveniště s prvky lehkého bufetu a stěhování, kde se všichni účastníci projektu vzájemně poznávají a sdílejí nápady a většinou nosí věci a vybavení. Začínají první „nesrovnalosti“ mezi scénářem a plány režiséra a producenta. No, první vtipy.
Na poli byl teplý, slunečný jarní den. Zelená tráva a žluté pampelišky. Bezprostředně po slavnostním projevu producenta a bufetového stolu se najednou odněkud vynořila skupina ozbrojených mužů v černém. a začal střílet z kulometů do vzduchu. Poté, co obklíčili filmový štáb v kruhu a pevně jej stiskli, byli všichni hnáni v davu přes pole.
Navíc ten pocit cínu byl docela reálný. Mnozí si samozřejmě uvědomovali, že jde o vtip a barvitě si to pohráli – hystericky ječeli, pak se dav začal rozprchnout a „zabijáci“ běželi za nimi a „zabíjeli“. Režisér na závěr vyhlásil happy end a všechny další pokyny k disciplíně při natáčení. Ale samotná akce vtáhla všechny do hry na „zabijáky a oběti“ natolik, že se mnozí dlouho nemohli uklidnit a odvážně běhali po hřišti.
Stál jsem a šokovaně jsem sledoval celý tento dětský cirkus a snažil se uchopit příběh mezi mým dějem a tím, co se dělo v mém zorném poli.
– Hmm. “Není to špatný začátek,” řekl ředitel, “jak se vám líbí hřiště a tým – první dojmy?”
– Úžasný. Dobré místo. Tolik empatických tváří.
– Tak tedy, začněme dělat první úpravy, dokud se všichni nevrátí. Kolik blízkých zabíjejících scén v poli je žádoucí? A kolik mrtvol alespoň potřebujeme odstranit?
– A začneme tímhle.
– Ano! Vždy je lepší začít s nádivkou samotnou; natočme nejprve ty nejšťavnatější scény, než budou herci a komparzisté uneseni. A pak doladíme detaily. Které scény považujete za nejpůsobivější?
Přemýšlel jsem o tom.
— To znamená, že z celého děje jsou krvavé scény z hlediska dojmu nejdůležitější?
– Jistě! Netočíme romantickou komedii! Krveprolití, bezohlednost, cynismus – to jsou naše priority pro tuto fázi natáčení. Tedy, kromě prvních scén, kdy jsou všichni oblečení stále čisté. Musíme připravit plán scény na zítra, abychom nemuseli uklízet kostýmy. Jinak se pak všichni pekelně ušpiní. A na pozítří budeme potřebovat plán scén, kde budou v záběru vrtulníky, vojenský personál a kompars.
Jen tak – z klidu do cvalu. První den.
Nevím, co se nakonec stane. Ale už cítím, co se stane. hnětení
Z nějakého důvodu jsem si vzpomněl na vtip „ale ten pes je náš“.
