Latinský název pro dub Quercus z jeho starodávného latinského názvu, jehož přesný význam není znám. Ruské jméno má proslovanské kořeny, rovněž nejasné etymologie.
Jako téměř všechny starověké národy považovali naši předkové za mnoho starých a velkých stromů posvátný. nejuctívanější z nich byl dub, byl nazýván králem lesa a byly pro to velmi dobré důvody. Dub je jednou z nejodolnějších dřevin na Zemi a nejtrvanlivější v Evropě. Typicky se dub dožívá 400-500 let a jednotlivé stromy mohou dosáhnout věku 1000-2000 let.
Zdá se, že duby přitahují blesky, takže jsou vždy spojeny s bouřkami a deštěm, blesky a hromy. Během bouřky byste se neměli ukrývat pod dubem – je to nebezpečné.
Od nepaměti je dub nejposvátnějším stromem mezi mnoha národy. Staří Slované také uctíval ho jako božstvo. Staří Slované zasvětili tento jeden z nejuctívanějších stromů svým nejvyšší božstvo – Perun, Skandinávci – Bůh Thor, keltští kněží a druidové – jarní rovnodennost, staří Řekové – bohu oblohy, hromu a blesku, který má na starosti celý svět k Zeusovi, Římané – bohu blesku a nebe Jupiter. Mimochodem, staří bohové byli nejčastěji zobrazováni s věncem z dubových listů na hlavě – znamením nezlomnosti, síly, pevnosti a odvahy.
Legenda o stromu světa naši předkové jej připisovali především dubu. O osudu ne lidí, ale všeho na světě totiž rozhodli bohové jinak, než že seděli pod světovým stromem. A tak starší vykonali svůj soud pod mohutnými duby v domnění, že rozsudky zde vyslovené byly posvěceny božstvy. Byly tam celé chráněné posvátné dubové háje, jejichž nečinné návštěvy byly považovány za rouhání. Podle starověké slovanské víry čekaly potíže na každého, kdo se rozhodl pokácet dub – vždyť se o něj staral sám Hromovládce Perun. Mágové nebo kněží mohli za takový zločin odsoudit „svatokrádež“ dokonce k smrti. Bez svolení mágů neměl nikdo právo tento strom nejen pokácet, ale ani zranit nebo zlomit jeho větve.
A dnes se mohutný dub těší podvědomé lásce lidí. Píšou se o něm písně, umělci ho zobrazují na svých plátnech, básníci píší básně. I dnes zůstává symbolem síly klanu, dlouhověkosti, nesmrtelnosti, odvahy, mužnosti, vytrvalosti, odvahy a vytrvalosti.
Dubové žaludy byly „první chléb lidstva“ – rozemleli se na mouku a upekli chléb. Pravda, s největší pravděpodobností to platí pro jižní druhy dubů. Od pradávna se k přípravě používají pražené a mleté žaludy našeho dubu letního kávový nápoj.
Za starých časů bylo mnoho spojeno s dubem magické rituály, spiknutí. Lidé se na něj obraceli s kouzlem pro dětskou nespavost, hadí uštknutí a bolesti zad. Věřilo se, že držení čerstvého dubového střepu v ústech pomůže od bolesti zubů.
Aby byla cesta klidná, cestovatelé nechali své hole poblíž dubu. Vidět ve snu dub posetý žaludy znamená bohatství a prosperitu.
S příchodem křesťanství začalo vytlačování pohanství, formování negativního výkladu jeho víry a diskreditace pohanských svatyní křesťanskými kněžími. Nejvíce přitom dostal dub, jak názorně dokládají přísloví jako „spadl z dubu“, „němý jako dub“ atd.
Tradiční uctivý a uctivý vztah k dubu je dodnes zachován v lidových pověstech a písních. Dodnes je na Ukrajině zvyk zasadit dub, když se dítě narodí. Dodnes se dochovaly motivy dubových listů v ručníkech, nejčastěji společně s kalinou, jako symboly otce a matky, manžela a manželky.
Je velmi zajímavé, že dodnes je ve vesnici Verkhnyaya Khortitsa slavný 700 let starý dub, pod kterým mluví Záporožští kozáci, napsal svůj dopis tureckému sultánovi.
Na západní Ukrajině existuje legenda o původu tisíciletý dědeček Dub. Říká se, že princ Panteley žil se svým synem Dubinem. Po smrti svého otce začal kraji vládnout jeho syn. Byl velmi chamtivý a zlý. Dubin každý den nařizoval popravy nevinných lidí, což mu dělalo radost. Obyvatelé tohoto kraje neodolali samotnému princi a šli požádat o pomoc čaroděje, který žil na velké hoře. Čaroděj se rozhodl podpořit lidi a z prince udělal dub a ze všech jeho podřízených žaludy na něm. Takže tento obří dědeček dub stále stojí v Zakarpatí.
Pro svou odolnost a sílu byl dub vždy považován za gigantický, nepřemožitelný strom. Připomeňme si, kde se v lidových pověstech uchovával smrt Koshchei Nesmrtelného.
V heraldice Mnoho měst a států obsahuje dubové větve, listy a žaludy. Lze je nalézt na erbech, mincích a medailích.
