Mladý nevolník se setkává s bájnou Paní z Měděné hory, díky ní získá svobodu, ale nenachází štěstí a klid. Na konci je hrdina nalezen mrtvý za podivných okolností.
Jednoho dne šli dva dělníci na vzdálenou seč, aby se podívali na trávu. Oba v hoře těžili malachit. Starší dělník byl „zcela zničený“ a mladšímu, Štěpánovi, „už začaly dělat zelené oči“.
Jakmile se dělníci dostali k sečení, na prudkém slunci zemřeli hlady. Lehli si do trávy a usnuli. Najednou se Stepan probudil, “přesně ten, kdo ho strčil do boku.” Vidí dívku sedící na kameni zády k němu a její černý cop nevisí jako u jiných dívek, ale zdá se, že má přilepený na zádech. Je to pohledná dívka, malého vzrůstu a čilá jako rtuť.
Štěpán chtěl s dívkou mluvit, ale najednou si všiml, že její šaty jsou ze vzácného hedvábného malachitu. Chlápek si uvědomil, že před ním je samotná Paní Měděné hory, a začal být nesmělý.
Od starých lidí, vidíte, slyšel, že tato Paní – malachitská dívka – ráda triky s lidmi.
Jakmile si to Stepan myslel, Paní se rozhlédla, usmála se a zavolala, aby si promluvila. Ten chlap se bál, ale nedal to najevo – “i když je to tajná síla, je to stále dívka,” je škoda, aby se chlap před dívkou styděl.
Přišel Štěpán a Paní ho požádala, aby se nebál. Chlap se rozzlobil: pracuje ve smutku, má se bát Paní? Malachite se jeho odvaha líbila a dala Stepanovi úkol. Musí svému úředníkovi říct, že on, „ucpaná koza“, se dostane z dolu a nerozbije její železnou čepici. Pokud úředník neuposlechne, Paní sníží všechnu měď natolik, že ji nenajdete.
Když to Paní řekla, vyskočila a rozběhla se po kameni jako zelená ještěrka s lidskou hlavou. Štěpán otrnul a ještěrka se otočila a křičela, že si ho vezme, pokud splní její rozkaz. Chlápek si v zápalu odplivl – “abych si mohl vzít ještěrku” – slyšela Paní, vybuchla smíchy a zmizela za kopcem.
pomyslel si Štěpán. Není snadné to říct úředníkovi a je děsivé to neříkat, protože Paní vás může potrestat, místo dobré rudy nastražte vábničku a vy se nechcete předvádět jako chvastoun. dívka.
Druhý den ráno Štěpán přistoupil k úředníkovi a sdělil mu slova paní. Úřednice se rozzlobila a nařídila chlapovi, aby byl spoutaný v obličeji, nakrmil prázdnou ovesnou kaší a nemilosrdně zbičoval. Dozorce dolu přidělil Štěpánovi nejhorší tvář – “je tu mokro a není tu žádná dobrá ruda.” A nařídil získat zcela nepřiměřené množství čistého malachitu.
Je známo, jaká to byla doba, pevnost. Všemožně si z toho člověka dělali legraci.
Štěpán začal máchat krumpáčem. Dívá se – práce jde dobře, z pod krumpáčem se valí ten nejjemnější malachit a obličej je suchý. Ten chlap si myslel, že to byla Paní, kdo mu pomáhá. Pak se objevila sama Malachita a pochválila Štěpána za jeho odvahu. Ještěrky přiběhly, sundaly chlapovi okovy a Paní ho vzala, aby se podíval na věno. Štěpán viděl všechno bohatství pohoří Ural.
Pak ho Paní přivedla do své nejbohatší komnaty se stěnami z malachitu a zeptala se, zda je připraven si ji vzít. Štěpán zaváhal a přiznal, že má snoubenku. Ten chlap si myslel, že Malachite bude naštvaný, ale vypadala šťastně.
Výborně, říká, Stepanushko. Pochválil jsem tě, že jsi úředník, a za to tě budu chválit dvakrát tolik. Nedostal jsi mého bohatství, nevyměnil jsi svou Nastenku za kamennou dívku.
Paní dala Štěpánově nevěstě velkou malachitovou krabici s bohatým dámským oděvem, slíbila od úředníka, že ho zachrání a zařídí pohodlný život, a nakonec nařídila, aby na ni už nemyslel.
Ještěrky přiběhly, stůl byl prostřen, Štěpán byl lahodně nakrmen. Paní se s chlapem loučí a slzy jí začnou téct a mrznout jako zrnka v ruce. Malachitová dívka nasbírala plnou hrst těchto zrn a dala je Štěpánovi „na živobytí“ – stály spoustu peněz.
Kameny jsou studené, ale ruka, poslouchej, je rozpálená, jako by byla živá a trochu se třese.
Chlápek se vrátil do dolu a tam už služebníci paní vytěžili dvojnásobné množství malachitu. Dozorce to překvapilo, Štěpána převedl na jinou tvář a tam měl taky práci. Dozorce rozhodl, že Štěpán prodal svou duši zlým duchům, a vše oznámil úředníkovi. Nedal najevo, že by se bál, ale přestal lámat Paní železný klobouk.
Úředník nařídil Štěpánovi, aby byl zbaven řetězu, a slíbil svobodu, pokud najde „malchitový blok v hodnotě sta liber“. Štěpán takový blok našel, ale svůj volný nedostal. Nález ohlásili mistrovi. Přišel „ze, poslouchej, Sam-Petersburg“ a znovu slíbil Štěpánovi svobodu, pokud najde takové malachitové kameny, že by z nich vytvořily „sloupy dlouhé nejméně pět sáhů“. Ten chlap nevěřil mistrovu „čestnému vznešenému slovu“ a donutil ho, aby předem podepsal osvědčení o svobodě jak pro sebe, tak pro jeho nevěstu.
Štěpán brzy našel vhodné kameny.
Co potřebuje, když znal celý vnitřek hory a pomohla mu i samotná Paní.
Sloupy vyřezané z tohoto malachitu byly umístěny v hlavním kostele Petrohradu. Od té doby malachit z dolu zmizel – zřejmě se Paní zlobila, že její kostel zdobí malachit.
Štěpán dostal svobodu, oženil se, zařídil si dům a farmu, ale štěstí ho nikdy nenapadlo. Štěpán chodil zasmušile a jeho zdraví se zhoršilo – rozplýval se nám před očima. Sehnal si brokovnici a začal chodit na lov, to vše na místo, kde se poprvé setkal s Paní. Nevykonal jsem její poslední rozkaz; nemohl jsem zapomenout.
Jednoho dne se Štěpán z lovu nevrátil. Šli jsme se podívat a našli jsme ho mrtvého a poblíž jsme si všimli zelené ještěrky – sedící nad mrtvým a pláče. Když Štěpána přivedli domů, všimli si zelených zrn v jeho pěsti. Znalý člověk se podíval a řekl, že je to měděný smaragd, vzácný a drahý kámen. Začali ho vyjímat z hrsti Štěpánové, ale ono to vzalo a rozpadlo se na prach.
Pak si uvědomili, že tyto kameny byly slzy paní z Měděné hory. Štěpán je neprodal, nechal si je jako suvenýry. Tady je, Malachite, „pro to špatné, když ji potkáme, je zármutek, a pro dobré je málo radosti“.
Převyprávěla Julia Peskovaya. Našli jste chybu? Upravte prosím toto převyprávění v People’s Briefly.
4147 719 18
Co můžete říci o převyprávění?
Co bylo nejasné? Našli jste chybu v textu? Máte nějaké nápady, jak nejlépe převyprávět tuto knihu? Prosím piš. Udělejme převyprávění srozumitelnější, kompetentnější a zajímavější.
Fotografie: Unsplash / Vjačeslav Nazaruk. Ilustrace: Yulia Zamzhitskaya
Psycholožka Elizaveta Filonenko nabízí psychologickou analýzu pohádky P. Bazhova „Paní měděné hory“.
Souhrn
Jednoho dne šli dva horníci dělat seno. Cestou si lehli pod strom a brzy usnuli. Mladík, který se jmenoval Štěpán, se probudil, jako by ho někdo strčil. Nedaleko uviděl krásnou mladou ženu s černým copem a bohatými šaty. Štěpán si uvědomil, že před ním je Paní měděné hory (Malachit).
Hrdina byl vyděšený: slyšel od starých lidí, že čarodějnice „miluje triky s lidmi“. Malachitská dívka mu nařídila, aby řekl továrníkovi, aby „vypadl z dolu Krasnogorsk“. Jinak potopí všechnu měď tak hluboko, že se k ní nikdo nedostane. Pokud Stepan sdělí vše doslovně, slíbila, že si ho vezme. Poté se Paní měděné hory proměnila v zelenou ještěrku a zmizela mezi kameny.
Stepan se rozhodl a přede všemi dělníky sdělil Malachitovi slova úředníkovi. Rozzlobil se, nařídil hrdinu zbičovat a pak spustil do nejubožejší a nejvlhčí jámy, připoutal řetězy a nechal těžit drahé kameny.
V dole se mu znovu objevil malachit. Pochválila Štěpána za jeho odvahu a nabídla, že uvidí její věno: modré, azurové, měděné, zlaté pokoje plné nesčetných pokladů.
Malachit hrdinovi připomněl, že slíbila, že si ho vezme. Štěpán odpověděl, že si ji za manželku nevezme, protože „byla slíbena jiná“. Paní z Měděné hory slyšela takovou odpověď a pochválila chlapíka, že za ni nevyměnil svou Nastenku. Dala mu dárek pro nevěstu – malachitovou šperkovnici a slíbila, že mu zlepší život. Malachit navíc dal Štěpánovi slzy, které se proměnily v drahé kameny. A nakonec přikázala Stepanovi, aby si na ni už nikdy nevzpomínal.
Štěpánův život se začal rapidně zlepšovat. Byl převezen z prohnilých jatek do lepšího a poté zcela propuštěn z nevolnictví. Hrdina ale nemohl zapomenout na Paní měděné hory. Vyhubl, zeslábl před očima a začal chodit do lesa, prý na lov, ale ve skutečnosti se chystal na místo, kde se poprvé setkal s Malachitem.
Po jedné z těchto procházek se nevrátil domů. Byl nalezen mrtvý a v jeho ruce byly drahé kameny – slzy paní měděné hory. Když se je pokusili vytáhnout, rozpadly se na prach.
Komentář psychologa
Tento příběh je o tom, jak se praktické úvahy a sny střetávají v lidské duši, touha po tajemných možnostech.
Postavy v pohádce symbolicky představují duševní jevy.
Paní měděné hory je snem o jiném životě, jiných možnostech. Vždy slibuje odměnu za odvahu, za to, že člověk obětuje pohodlí kvůli úspěchům (s nejasnými vyhlídkami).
Když ji Stepan potká, v jeho duši začne konflikt: sen nebo rutina. Abyste však mohli jít za svým snem, budete se muset vzdát známých a spolehlivých výhod.
Hosteska od hrdiny především vyžaduje oběť a vyzývá ho, aby byl hrubý na své nadřízené. Navíc trvá na hrubé formě vyjadřování. To znamená, že testuje odvahu hrdiny.
Štěpán v pohádce symbolizuje vědomou část lidské psychiky, jeho sebeuvědomění. A to je v tomto případě spíše slabá stránka.
Malachit slíbí, že se s ní ožení, pokud se hrdina postaví úřadům. Štěpán si není jistý, jestli to potřebuje. Tolik lidí ve skutečnosti pochybuje, zda sen stojí za to porušit obvyklý způsob života.
Štěpán začíná více přemýšlet o tom, jak uskutečnit svůj sen. Proto skončí ve vnitřní kobce, ve sklepě, kde žijí pochybnosti a strach. Dále v ději příběhu si pouze PŘEDSTAVUJE vzpouru proti svému rutinnímu životu a svým nadřízeným, a v důsledku toho se ocitne připoutaný ke svým pochybnostem.
Po splnění všech podmínek se Štěpán v jeskyni opět setká se svým snem. V duši má dvojí cit: na jednu stranu o ni usiluje, na druhou stranu se bojí. A v reálném životě nepovažujeme impulsy duše vždy za absolutní dobro. Zastavují nás příklady neúspěšných příkladů lidí, kteří se našli, ale zároveň ztratili svou přiměřenost v očích ostatních. Zároveň nás ale láká i image šťastlivce, který dal na věc všechno a vyhrál.
Po prozkoumání všech krás dostává Stepan nabídku na dohodu: vzdát se všeho, co žil, a oženit se s Malachitem. V opačném případě opusťte vše, co jste nasbírali úmornou prací, a jděte za svými sny. Hrdina se rozhodne pro svůj obvyklý život.
Za to dostává materiální výhody: nevěstu, bezplatný certifikát, kariéru. Ale místo snu se v mé duši usadí melancholie.
Štěpán nenachází v životě štěstí a začíná chřadnout. Často chodí do lesa: symbolicky se vrací ke svému snu. Ale podruhé ji nenajde. Smrt hrdiny znamená duchovní slepou uličku.
I když se příroda snažila Štěpánovi pomoci. Hosteska mu dala dárky – části svého světa: krabici a drahé kameny. Ale Štěpán z nich neměl žádný materiální ani duchovní prospěch. Své ženě nedovolil nosit šperky, ale drahé kameny si nechal na památku. I když majitel řekl, že to prodá za hodně peněz. Hrdina neproměnil dary v energii života a nemohl z nich čerpat sílu. Zemřeli spolu s hrdinou.
Jak z této situace ven
Štěpán je symbolem špatně vyvinuté vědomé části osobnosti. Nedokázal jít za svým snem ani na něj zapomenout. Uvíznutý mezi, melancholický a v duchovní slepé uličce. Existují však tři způsoby, jak se z takových životních podmínek dostat:
- Opravdu zapomeňte na sen.
- Následujte ji a přijměte náklady.
- Přizpůsobte si sen a spřátelte se s realitou.
Za tímto účelem:
- Nebojte se snít.
Přijměte svůj sen, bez ohledu na jeho formu. Štěpán se malachitu hned, ještě před všemi problémy, bojí. I když je to božstvo, které často přináší lidem štěstí. V životě si tedy lidé často myslí, že jejich sen je hanebný, dětinský a že je potřeba před ním utéct.
Opusťte logiku všechno nebo nic.
- Lidé věří, že musí něco dělat „na sto procent“, nebo to nedělat vůbec. Je jasné, proč je hřbitov snů tak rozlehlý. Většina snů nepotřebuje všechen prostor ve vašem životě. Budou šťastní ve skromném území, zahřátém vaší pozorností. Jen jim dejte trochu prostoru a tepla.
- Najděte malé formy snů.
Obvykle si člověk při přemýšlení o svém snu představuje jeho nejvyšší ztělesnění. Pak se podívá, kde je a kde je cíl, a vzdá to. I když má smysl najít malou formu snu – činnost v souladu se snem, ale přístupnou. Podle tohoto principu bude možné realizovat jak velké životní aspirace, tak velmi všední každodenní.
Pokud se vám materiály o Pedagogické radě líbí, přihlaste se k odběru našeho kanálu Telegram, abyste se o akcích dozvěděli jako první.
